26. srpen 1940: První boj Čechoslováků na britské obloze

26. srpen 1940: První boj Čechoslováků na britské obloze

25. 08. 2015

V těchto týdnech a měsících si připomínáme nezapomenutelnou účast československých letců v Bitvě o Británii. V průběhu léta a podzimu roku 1940 se svým dílem přičinili o to, že se německé Luftwaffe nepodařilo vytvořit podmínky pro plánované vylodění na Britských ostrovech. Šlo o první vážný nezdar, který utrpěla až dosud vítězící nacistická válečná mašinérie. Vedle Poláků byli Čechoslováci jediným národem okupované Evropy, kteří do Bitvy o Británii zasáhli již v řadách vlastních, národních perutí. Nejúspěšnější naší jednotkou se tehdy stala ta, která byla zformována jako první z nich – 310. čs. stíhací peruť. Do svého prvního boje na anglické obloze zasáhla 26. srpna 1940, právě před 75 lety.

 

Německý útok na Debden a Hornchurch

Došlo k tomu v období, které je možno z hlediska RAF nazvat nejkritičtější, neboť Luftwaffe se tehdy soustředila hlavně na bombardování letišť. Ke ztrátám ve vzdušných bojích tedy přibyly i další, utržené na zemi. Zbývajícím stíhačkám RAF tehdy hrozilo „uzemnění“, což mohlo mít pro britskou obranu fatální důsledky.

První německý nálet proběhl dopoledne. Provedlo ho čtyřicet dvoumotorových bombardovacích Heinkelů He 111 a tucet Dornierů Do 17 s ochranným doprovodem osmdesáti jednomotorových stíhacích Messerschmittů Bf 109 a několika dvoumotorových Bf 110. Útok směřoval proti několika letištím klíčové 11. skupiny Fighter Command v jižní Anglii. Její velitel, letecký podmaršál (Air Vice Marshal, A/V/M) Keith R. Park proti útočníkům vyslal čtyřicet svých Hurricanů, třicet Spitfirů a několik Defiantů. V prudké srážce bylo sestřeleno šest Dornierů při ztrátě sedmi Spitfirů, tří Hurricanů a tří Defiantů.

Luftwaffe nechtěla RAF dopřát oddych. Zatímco britští stíhači po boji doplňovali palivo a střelivo, odstartovala po poledni další vlna. Jednalo se o osmdesát Dornierů Do 17 od eskader KG 2 Holzhammer a KG 3 Blitz. Doprovázelo je osmdesát těžkých stíhaček Messerschmitt Bf 110 od ZG 26 Horst Wessel a čtyřicet jednomotorových Bf 109 od JG 3, z nichž část působila jako předsunutá ochrana. Svaz měl za úkol napadnout letiště Debden a Hornchurch. Ještě nad mořem zachytily formaci britské radiolokátory a britská protiakce na sebe nedala dlouho čekat.

Velitel 11. skupiny A/V/M Park vyslal do vzduchu 1. kanadskou, 56., 65., 111. a 615. britskou peruť. O pomoc byl také požádán jeho severní soused, velitel 12. skupiny Fighter Command, A/V/M Trafford L. Leigh-Mallory, který měl v Duxfordu v hotovosti právě 310. československou peruť. Poplachová siréna se rozezněla v 15.10 h a v několika málo minutách již burácely motory dvanácti Hurricanů stoupajících na jihovýchod do předepsané výšky 5000 metrů. Ve vzduchu bylo celkem 52 Hurricanů a 9 Spitfirů připravených zadržet nepřítele. Od jejich prvního opravdového boje na britské obloze dělily Čechy jen minuty.

Ještě nad Lamanšským průlivem se německý útočný svaz rozdělil. Jedna skupina čítající čtyřicet Do 17 a čtyřicet Bf 110 pokračovala na severozápad směrem k Debdenu. Zbytek se odpojil a jihozápadním směrem mířil k letišti Hornchurch. První skupina byla nad Colchesterem napadena silnou palbou britských protiletadlových dělostřelců, a proto uhnula na jih. Ke svému cíli, k Debdenu (v německých záznamech uváděn pod kódem L 10 57), pokračovala pouze odvážná osmičlenná formace Do 17. Měla štěstí, že nebyla zaregistrována hlásnou službou, a proto bez problémů dorazila v 15.12 h nad debdenské letiště.

Ti, kteří po odletu ‚Třistadesítky‘ zůstali v Duxfordu, mohli ze vzdálenosti osmi kilometrů pozorovat německý útok. Debden byl těžce poškozen, několik provozních budov dostalo pumové zásahy a jeden parkující Hurricane vzplanul. Ztráty se nevyhnuly ani tam dlícímu pozemnímu personálu 257. stíhací perutě. Dorniery pak beztrestně unikly zpět na své základny ve Francii.

Oproti tomu skupina, která měla za cíl Hornchurch, narazila na tvrdý odpor stíhaček RAF. Strhl se prudký souboj, který pokračoval až nad moře. Kompaktní formace Dornierů se rozptýlila a letci Luftwaffe obrátili zpět odhazujíce svůj pumový náklad po celé jižní Anglii. Dvoumotorové Messerschmitty Bf 110 nebyly sto samy zabezpečit své svěřence, neboť většina jednomotorových Bf 109 se musela pro svůj malý akční rádius vrátit předčasně zpět. Své palivo a část střeliva totiž spotřebovala na nepříliš produktivní sestřelování upoutaných překážkových balonů.

Když boj skončil, sečetly obě strany své ztráty. Luftwaffe pozbyla pět Do 17, čtyři Bf 109 a tři Bf 110, Britové ztratili pět Hurricanů a dalších pět pro svá bojová poškození bylo nuceno nouzově přistát.

 

„Třistadesítka“ jde do boje

Dvanáct stíhacích Hurricanů Mk.I od 310. peruti odstartovalo z Duxfordu v 15.10 hodin. „Podvozek, rádio, vrtule – úkony vykonané mechanicky,“ vzpomínal jeden ze zúčastněných pilotů. „Řadíme se do přeletové formace a obracíme k jihu. Stoupáme. Nyní je nám konečně jasno v otázkách kam a proč: Londýn! Luftwaffe se vyspala, seřadila a přichází. Jdeme ji naproti.“

„Třistadesítku“ vedl do akce její britský spoluvelitel, Squadron Leader (S/Ldr) George D. M. Blackwood, který jako jediný měl ve svém stroji radiostanici. Do míst výskytu nepřátelských strojů jej ze země naváděl velitel duxfordské stanice Wing Commander (W/Cdr) Alfred B. Woodhall, který zároveň plnil funkci návodčího celého sektoru.

Bylo asi 15.40 h, když Blackwoodovi náhle radiostanice vysadila. Ale vtom jeho piloti spatřili nad Harlow své protivníky. „…Tehdy jsem poznal, jak dovedou českoslovenští letci bojovat,“ napíše Blackwood po letech. „Nebylo třeba rozkazů rádiem, vrhli se na Němce bez rozpaků.“

Cílem Hurricanů byla patnáctičlenná skupina Dornierů Do 17 náležející k útvaru III./KG 2 Holzhammer, který odstartoval z letiště Cambrai. Němci letěli v pěti sevřených tříčlenných rojích a směřovali na jihovýchod. Osádky byly sice ve střehu, ale své soupeře dosud nezaregistrovaly. Ještě dříve než mohly odhodit pumy, 310. peruť stačila nepřátelskou skupinu přestoupat asi o 600 metrů a Hurricany se jeden po druhém začaly na formaci Dornierů spouštět.

„Spoušť kulometů na řídící páce jsme už všichni odjistili,“ vybavoval si československý velitel 310. peruti, major (S/Ldr) Alexander Hess. „Rudý kroužek s nápisem „Fire“ výstražně září a v optickém zaměřovači před naším okem svítí zaměřovací kříž.

Stáčíme se prudce vlevo, ale už ne v rojích, nýbrž odstupňováni za sebou. Vzduch je protkán bělavými čarami, které tryskají z nepřátelské skupiny. Čáry se nám zdají všelijak pokroucené – zrak nás při našich velikých rychlostech klame, a čáry nám připadají neškodné, přestože mozek chápe, že jsou to střely, smrtící střely, které po nás Němci pálí.

V cíli mám nepřátelskou skupinu, jejíž rozměry rostou se čtvercem vzdálenosti, ale v obráceném poměru: Čím jsou blíže, tím jsou větší. Rovnám si nohou stroj, který mi vychýlil cíl z mušky, a když jsem stroj vrátil do správné polohy silou, že až palec brní, tisknu spoušť.

Teď! Drtivě krásný pocit: S tepnami napjatými, s očima podlitýma horkou vnitřní vlnou tisknu spoušť a řev osmi kulometů přehlušuje všechno. Ale v hrdle mi duní tep a spánky buší kladivem. Zdá se mi, že jsem jako vypjatý luk, nabitý co největší nahromaděnou silou. Z křídel mého letounu prší střely, jejich bělavé čáry se křižují a ztrácejí se v prostoru německých letadel.

Střílím jenom tři nebo čtyři vteřiny, potom vykopnu směrovku doleva a tak se dostávám dolů. Únik se mi zdařil. Stáčím se. Rychlost mi vyráží dech z hrdla a krev ze spánků, chvilku se probíjím krvavou mlhou, která mi zastírá oči. Točím doprava a zase stoupám. Před mým zrakem se mihnou naše Hurricany, které dorážejí na nepřátelskou skupinu. Jenom letmo zastihnu pohledem také pramének kouře, který vyvěrá z motorových plic jednoho Dornieru, a dívám se, jak se křečovitě obrací a klesá do hloubky…“

Prvním, kdo zaútočil, byl logicky S/Ldr Blackwood. Vybral si levého krajníka z poslední trojice Dornierů a ze vzdálenosti 500 metrů ho sestřelil. Zasažený soupeř se zvrátil po křídle a zmizel v hloubce. Vzápětí šel však k zemi i vítězný Hurricane, který byl zasažen některým ze střelců do pravé křídelní palivové nádrže. Blackwood se ihned musel přestat věnovat Dornierům a soustředil se na svou vlastní záchranu. V několika dalších vteřinách palivo vzplanulo a nádrž explodovala. Blackwood na nic nečekal, obrátil stroj na záda a nad Wickham Bishopem ho opustil padákem. Krátce poté Hurricane vybuchl a nezraněný pilot se snesl bez újmy na pole poblíž Maldonu. „Neberu-li v úvahu, že jsem byl v tomto boji sám sestřelen, byl jsem s výsledkem prvního utkání vrcholně spokojen,“ napíše později.

 

Ve víru bitvy

Vysoko nad ním už bitva hořela plnou silou. Éterem se rozléhaly vzrušené české výkřiky promísené rachotem kulometů. Zatímco Češi jeden po druhém agresivně napadli formaci Dornierů, vzpamatovalo se ale i německé výškové zajištění – dvoumotorové Messerschmitty Bf 110 od III./ZG 26 ‚Horst Wessel‘ ze základny Barley a Messerschmitty Bf 109 od II./JG 3 ze Sameru. „Potvory byly hezky vysoko nad námi, takže je nikdo neviděl,“ utrousil po boji jeden z těch, který s nimi měl mít co do činění.

Zkušený předválečný pilot Sgt Eduard Prchal, jenž své konto otevřel již ve francouzské kampani, se vrhl na Dorniery hned za Blackwoodem, v jehož tříčlenném roji letěl. Na jednoho Dorniera dotíral tak dlouho, až ho oddělil od centra boje a následně sestřelil. Při jeho posledním, čtvrtém útoku zachvátily levý motor nepřítele plameny a stroj se po křídle zřítil dolů. Zapadl do mraků, kde ho ztratil z očí.

Prchal pak pod sebou spatřil stíhačku, která k němu prudce stoupala v zatáčkách. Zpočátku ji považoval za britského Spitfira, proto zůstal klidný. Ve skutečnosti však šlo o německý Messerschmitt Bf 109! A vzápětí již Prchalovým Hurricanem otřásly přímé zásahy z německých kulometů a kanonu. Dávka mu prosekala levé křídlo, kormidla a především glykolovou nádrž. Kanonový granát probil pancíř za jeho zády. Střepiny ho bolestivě zranily na zádech, krku a levé ruce. Zkušený Prchal bleskově uhnul vpravo a unikl tak další dávce jen o vlásek. „Jelikož pro kouř z glykolové nádrže jsem neviděl na palubní přístroje, nabral jsem kurs podle sluníčka, abych mohl přistát se strojem na pevnině,“ napíše do bojového hlášení. „Sestupoval jsem pod mraky v pozvolném klouzavém letu, a jelikož jsem se nemohl orientovat, neboť jsem pro vnikání glykolu do očí neviděl, přistál jsem asi v 16.15 h nouzově se zataženým podvozkem 5 mil severovýchodně od Hornchurche.“

Prchala odvezli ho do nemocnice v Ely, kde se mu dostalo okamžitého ošetření. Naštěstí střepiny nepoškodily žádný důležitý orgán, ani kost, jen svalovou tkáň. Za několik dní byl opět u jednotky.

Dalším, kdo neunikl pozornosti stíhací ochrany byl nadějný stíhač P/O Václav Bergman. Také on nejprve útočil na Dorniery. Jakmile ale viděl, že pod palbou několika Hurricanů jeden už hoří, nabral výšku k útoku na jiného. V tom se ale shora přihnaly ony německé stíhací „stodevítky“. Začal pálit po jedné, ale vzápětí se za ním objevily čtyři jiné. S pomalejším Hurricanem byl v nevýhodě. „Uhýbal jsem a střílel, jak jsem mohl,“ napíše v dopise příteli. „Ale byly holt čtyři, tak jsem to dostal odzadu a něco do lýtka. Moje mašina potvora začala kouřit a sedět jak svišť, tak holt pryč, plný plyn a po hlavě dolů do mraků a pod ně.“

Bergmanovi, který se dusil kouřem, pronikajícím do kabiny, se podařilo hořícího Hurricana dotáhnout k anglickému pobřeží. Tam odhodil kryt kabiny a ve výšce asi 300 metrů nad zemí vyzkoušel bezvadnou funkci svého padáku. Vítr ho zanesl na půdu farmy v Goldsansu u Southminsteru, pouhých třicet metrů od trosek svého Hurricanu, který dohoříval přímo v jedné kupce sena, kam s velkým hukotem dopadl.

Jakmile se Bergman zbavil padákového postroje, postřehl najednou, jak k němu postupuje rojnice venkovanů ozbrojených vidlemi v čele s farmářem, třímajícím pytláckou brokovnici. „Běží ke mně sedlák – Home Guard. V ruce třímá obyčejnou brokovnici, a kdo prý jsem. Uniformu nemám, ani žádný průkaz. Hromada hořících trosek nesvědčí o totožnosti letounu a co horšího – neumím ještě dostatečně anglicky. Říkám, jak nejlépe umím „český pilot“ a vyhrnuji levou nohavici, pod níž se objevuje rána, z níž dosud slabě prýští krev.

Vida, že jsem neozbrojen a nemám nepřátelských úmyslů, pomáhá mi na nohy a odvádí mne do statku. Cestou mi dá cigaretu. Ze statku pak zavolá lékaře, statkářka mi dá „cup of tea“, přichází několik místních činitelů, z nichž jeden mluví francouzsky. S ním se domluvím a po přetlumočení se ovzduší vyjasňuje. Zanedlouho přichází lékař, vytahuje z lýtka kulku z německého kulometu, ránu vyčistí a zaváže. Průraznost kulky byla zeslabena průletem několika částmi letounu, takže ve svalstvu lýtka způsobila jen málo škod.“ Po ošetření v nemocnici v Rochfordu se mohl druhého dne vrátit do Duxfordu.

Jediným absolutním vítězem onoho odpoledního utkání se stal P/O Emil Fechtner. Při prvním útoku si vybral jeden Dornier, který se snažil spasit odpoutáním od své formace. Fechtner ho začal pronásledovat až do mraků, ale v tom ve prospěch bombardéru „intervenovali“ němečtí stíhači. Fechtner uviděl jednu dvoumotorovou „stodesítku“ nad mraky. V jediné dlouhé dávce po ní vypálil skoro polovinu své munice. Pravý motor Bf 110 od 4./ZG 26 začal hořet a hustě, černě kouřit. Později se zjistilo, že stroj dopadl v plamenech 1,5 kilometru západně od Great Tey. Oba letci přitom zahynuli. To však Fechtner již nespatřil, neboť se stal terčem nežádoucí pozornosti šesti Bf 109 a musel se před nimi skrýt v mracích. Protože mu docházelo palivo, přistál v North Wealdu a do Duxfordu se vrátil jako poslední.

Boje se zúčastnil rovněž britský spoluvelitel A-letky, F/Lt Gordon L. Sinclair, DFC. V Duxfordu dosedl s prostřelenou glykolovou nádržkou svého stroje a olejem zastříkanou kabinou. Přistál však dobře a poškozený bylo klasifikováno jen jako lehké.

Nyní mohla peruť bilancovat. „Třistadesítce“ byly v jejím prvním utkání přiznány tři sestřely. Po jednom bombardovacím Dornieru si připsali S/Ldr Blackwood a Sgt Prchal. Třetí oběť, stíhací Messerschmitt Bf 110 se stala prvním „skalpem“ P/O Fechtnera. Sama 310. peruť měla jen dva lehce zraněné piloty, kteří se brzy vrátili do bojů. Přes vlastní ztrátu dvou zničených a třetího vážně poškozeného stroje tedy mladá peruť nevstoupila do vzdušné arény neúspěšně. Dokládá to i telegram, který ještě téhož večera obdržel velitel 310. peruti od velitele nadřízené 12. skupiny A/V/M Leigh Malloryho: „Srdečné blahopřání k vašemu dnešnímu úspěšnému utkání. Výborně provedeno. Nazdar 310.“

Křest ohněm tedy dopadl poměrně dobře. V následujících dnech a týdnech se 310. peruť zapojovala do bojů čím dál častěji. Svými bojovými výkony v Bitvě o Británii se důstojně zařadila po bok ostatním spojeneckým jednotkám. Mnohé svými výkony i předstihla. Od konce srpna až do konce října 1940 provedla 938 operačních vzletů, při nichž nalétala 971 operačních hodin. Za totéž období jí v mimořádně tvrdých bojích bylo přiznáno sestřelení 40 a 1/2 nepřátelských letounů, pravděpodobné sestřelení 11 a poškození dalších 6. Těmito výkony měla lví podíl na celkových úspěších československých stíhačů v Bitvě o Británii. Zaplatila za to ztrátou 14 Hurricanů zničených a 12 poškozených; čtyři její piloti padli a osm utrpělo zranění.

Jiří Rajlich

K letošnímu 75. výročí vzniku československého letectva ve Velké Británii a jeho následným bojům po boku RAF připravil Vojenský historický ústav Praha open-air výstavu Na nebi hrdého Albionu. Bude slavnostně zahájena 4. září 2015 před budovou Generálního štábu AČR na Vítězném náměstí v Praze 6-Dejvicích.

 

Fotografie k článku pocházejí z těchto zdrojů: VHÚ, IWM, K. Šeda, J. Vopálecký, M. Jiroudek, B. Chamberlain, sbírka J. Rajlicha, sbírka J. Sehnala.

 

 

 

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…