Aleš Opata

Patří k nejzkušenějším vojákům současné armády. Jeho kariéra v mnoha ohledech ukazuje proměnu, kterou ozbrojené síly prošly od 90. let až do dneška. Respekt si vydobyl díky své službě u bojových jednotek a účastí na řadě zahraničních misí.

 

Narodil se 9. září 1964 v Hranicích. Vystudoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Opavě. V letech 1983 až 1987 se věnoval studiu na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově, obor teorie řízení a použití bojových jednotek. V letech 1987 až 1990 působil u 4. tankové divize v Jihlavě a zastával mimo jiné funkci velitele tankového praporu.

Výrazně ho formovalo i působení u 4. brigády rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě. V letech 1999 až 2003 byl velitelem 43. výsadkového praporu v Chrudimi, v letech 2004 až 2008 velel 4. brigádě rychlého nasazení v Žatci.

V 90. letech Opata – stejně jako celá tehdejší generace vojáků – získal možnost profesně se rozvíjet v zahraničních operacích. Jinak řečeno: Opata měl štěstí na dobu, která přála vojákům nesedícím jen „u stolu“. Při svém prvním nasazení byl velitelem čety v rámci československého kontingentu v Chorvatsku. V lednu 1993 se tak podílel na záchraně třiapadesáti francouzských vojáků, kteří se ocitli pod minometnou palbou. Dodnes tato akce platí za jeden z největších úspěchů československého praporu během mise UNPROFOR. V bývalé Jugoslávii působil i v dalších misích (IFOR, SFOR, KFOR). Účastnil se i zahraničních operací v Afghánistánu (ISAF), v roce 2007 tak byl velitelem kontingentu AČR – náčelníkem štábu mnohonárodního provinčního rekonstrukčního týmu na území Afghánistánu.

Sám Opata může velmi dobře srovnávat dobu z počátku 90. let, kdy se demokratizoval celý stát i bezpečnostní složky, kdy se rozpadala Varšavská smlouva, s dneškem, kdy je Česká republika součástí EU a NATO. Již první zahraniční operace po roce 1989 ukázaly, že předlistopadová armáda se musí transformovat tak, aby byla schopná na mezinárodním poli spolupracovat s dalšími armádami demokratických států.

Ještě před vstupem do NATO v roce 1991, jak říká sám Opata, čeští vojáci museli ukázat, že se na ně partneři mohou spolehnout. To se podařilo, dnes je Česká republika zemí, která neváhá i v zahraničí bránit demokratické hodnoty. Opata nasazení v zahraničních operacích považuje za důležité i proto, že jde o efektivní způsob, jak v globalizovaném světě eliminovat bezpečnostní rizika a zabraňovat jejich přenosu domů. Opata zkušenosti získával i díky studiu na zahraničích institucích, jakými jsou Vysoká škola velení a štábu námořní pěchoty (Virginia, USA), Královská akademie obranných studií (Londýn, Velká Británie) a NATO Defense College (Řím, Itálie).

Aleš Opata nikdy nezapomněl na své výsadkářské „DNA“, i když v armádě stoupal nahoru. V letech 2010 až 2014 byl zástupcem náčelníka Generálního štábu – ředitelem Společného operačního centra Ministerstva obrany, v letech 2014 až 2017 byl vyslán jako národní vojenský představitel ČR na strategické velitelství NATO SHAPE v belgickém Monsu. Dne 28. října 2017 byl Aleš Opata jmenován do hodnosti generálporučíka. Během své kariéry získal řadu českých i zahraničních vyznamenání (mimo jiné státní vyznamenání Francie – Válečný kříž s bronzovou hvězdou).

V současnosti je Aleš Opata zástupcem náčelníka Generálního štábu – náčelníkem štábu, od 1. května 2018 by měl ve funkci náčelníka Generálního štábu Armády ČR nahradit armádního generála Josefa Bečváře.

Petr Janoušek

 

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha