Alois Evžen Sítek

Alois Evžen Sítek

03. 04. 2018

Velitel oddílu kanónů proti útočné vozbě Čs. samostatné obrněné brigády, velitel tzv. Kombinovaného oddílu, který jako první čs. jednotka ze Západu překročil 1. května 1945 v Mühlbachu u Chebu čs. hranice.

 

Narodil se 11. září 1903 v Orlové (dnes okres Karviná) v rodině Aloise a Františky Rygiel – Novákové. Vychodil obecnou školu a následně vystudoval šest tříd reálného gymnasia. Sedmý rok zakončený maturitou absolvoval na reálce. V září 1921 se stal frekventantem Vojenské akademie, kterou ukončil o dva roky později, 12. srpna 1923, v hodnosti poručíka.

Jeho prvním působištěm se stala výcviková rota vozatajského praporu 3. Po necelých dvou letech, 1. července 1925, byl přemístěn k 7. baterii dělostřeleckého pluku 6 „Irkutského“. V rámci pluku byl později přemístěn k 1. (1. srpna 1926) a 5. baterii (3. listopadu 1926). Ve druhé polovině roku 1927 absolvoval stáž u letectva a získal kvalifikaci jako „dělostřelecký pozorovatel – letec“. Posledního dne téhož roku byl povýšen na nadporučíka. Roku 1928 pak strávil celkem čtyři měsíce ve službě dělostřeleckého pozorovatele letectva a znovu pak (převážně po dobu jednoho měsíce) i v některých následujících letech až do roku 1937 (roku 1932 byl jmenován „dělostřeleckým polním pozorovatelem – letcem“).

V polovině července 1929 se stal zatímním velitelem 5. baterie, ale již 31. prosince 1929 byl ustanoven velitelem spojovací čety. Páté baterii znovu zatímně velel od 1. listopadu 1930 do 1. října 1931 a od 1. února 1932. K 19. prosinci 1932 se stal zatímním velitelem 8. baterie a 30. září 1933 velitelem 9. (rámcové) baterie. Mezi tím dosáhl 1. října 1931 hodnosti kapitána. V polovině prosince 1933 byl přemístěn k náhradnímu oddílu dělostřeleckého pluku 106 (oba pluky se nacházely v Brně) a posledního únorového dne následujícího roku k 5. baterii.

K 30. dubnu 1936 došlo k jeho přemístění k automobilnímu praporu 2. Nejprve byl zařazen u náhradní roty, od 15. října u automobilní roty 13 a od 1. ledna 1937 zatímně velel automobilní rotě 6. V této funkci jej také zastihla okupace a rozpuštění čs. armády. K 1. dubnu 1937 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána dělostřelectva.

V únoru 1930 se oženil s Marií Mlejnkovou z Brna. Manželům se narodila dcera Vanda. Manželství však bylo v srpnu 1938 rozloučeno.

V létě 1939 se Aloisi Sítkovi podařilo dostat do Polska, kde 25. srpna vstoupil do řad Čs. legionu. Krátce po vypuknutí 2. světové války se dostal letecky do Francie, kde nejprve vedl kancelář pro odvody na čs. vyslanectví a od 1. října 1939 byl zařazen k vojenské správě Čs. národního výboru v Paříži. Počátkem ledna 1940 byl přemístěn k velitelství čs. jednotek v Agde a v polovině téhož měsíce ustanoven velitelem 1. baterie dělostřeleckého pluku 1. Přesně po třech měsících, 15. dubna 1940, se stal velitelem baterie kanónů proti útočné vozbě (BKPÚV) a 25. května 1940 i zástupcem člena čs. vojenského soudu. Do Velké Británie připlul 7. července 1940 na lodi Viceroy of India.

Po reorganizaci čs. jednotek zastával od 27. září 1940 místo styčného důstojníka u BKPÚV a 31. ledna 1941 zástupce velitele téhož útvaru. K 13. březnu téhož roku byl povýšen na majora. Během další reorganizace brigády v červenci 1941 byl ustanoven zástupcem velitele automobilní roty. Tuto funkci však vykonával jen několik dní a 25. července 1941 byl přemístěn do velitelské zálohy. Avšak již po čtyřech dnech jej znovu přemístili, tentokrát ke smíšenému přezvědnému oddílu.

Po reorganizaci čs. brigády na obrněnou v září 1943 mu byla udělena studijní dovolená. Až do 16. února 1944, kdy byl znovu prezentován u oddílu kanónů proti útočné vozbě, studoval na College of Natural Engineering. Dne 3. března 1944 se stal velitelem OKPÚV a zůstal jím až do posledních dnů války. Na frontě u Dunkerku byl 28. října 1944 povýšen na podplukovníka.

Dne 23. dubna 1945 byl pověřen velením tzv. Kombinovaného oddílu, který jako první čs. jednotka ze Západu překročil 1. května v Mühlbachu u Chebu čs. hranice.

Za svojí činnost během 2. světové války mu byly uděleny následující řády a vyznamenání: Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaile Za zásluhy I. stupně (26. 6. 1944), Čs. vojenská pamětní medaile se štítky F–VB (7. 3. 1944), Distinguished Service Order (11. 8. 1945), Legion of Merit – Officer, Croix de Guerre avec Etoile d´Argent (8. 9. 1945), Medaile Za vítězství nad Německem. Kromě toho byl držitelem tří britských kampaňových medailí. V Británii mj. absolvoval výsadkový kurz.

Počátkem června 1945 byl přemístěn k oddělení pro styk se spojeneckými armádami MNO v Praze. Následně od října 1945 studoval na Vysoké škole vojenské a v polovině srpna 1947 se stal jejím profesorem. K 8. listopadu téhož roku byl povýšen na plukovníka (od 1. července 1948 jako plukovník generálního štábu). Od září 1948 vedl na VŠV stolici výsadkového vojska. Dne 1. dubna 1949 byl dán na zvláštní dovolenou a o tři měsíce později na dovolenou s čekaným. Nedlouho po té odešel znovu do exilu. Usadil se ve Velké Británii a v roce 1953 se stal britským občanem.

V rámci mimosoudních rehabilitací mu byla 4. dubna 1991 vrácena vojenská hodnost odejmutá v roce 1949. V té době žil v Seafordu v hrabství East Sussex. O rok později mu byl udělen Řád M. R. Štefánika IV. třídy. V roce 1993 byl jmenován do hodnosti generálmajora ve výslužbě a téhož roku dne 12. června ve Velké Británii zemřel.

Jiří Plachý

 

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…