Antonín Bartoš

Záložní důstojník, vlastenec, politik, aktivní účastník a druhého i třetího odboje za záchranu demokracie.

 

Antonín Bartoš se narodil 12. září 1910 v Lanžhotě okres Hodonín. Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně pracoval s přestávkou vojenské presenční služby jako poštovní úředník. Projevoval vlastenecké přesvědčení, byl aktivní zejména v Sokole a řadu let předsedal národně socialistické mládeži obvodu Kyjov, Hodonín a Břeclav. V únoru 1940 odešel z vlasti do zahraničí. V květnu 1940 byl prezentován u 1. čs. divize ve Francii a prodělal v jejím rámci ústupové boje. Po evakuaci ve Velké Británii absolvoval školu na důstojníky v záloze. Dobrovolně se přihlásil ke speciálnímu výcviku a v říjnu 1943 byl určen velitelem výsadku CLAY. Výsadek do vlasti uskutečnil 13. dubna 1944 spolu s Jiřím Štokmanem a Čestmírem Šikolou. Skupina CLAY udržovala spojení Londýna s domácím odbojem a stala se jednou z nejúspěšnějších operací z Velké Británie. Získal řadu vyznamenání, mj. čtyři čs. válečné kříže.

Štábní kapitán Bartoš demobilizoval v listopadu 1945 a navázal na svoji předválečnou sounáležitost s národními socialisty. Jako záložní důstojník byl politicky aktivní, což nebylo tehdy příliš běžné. Doplnil za národní socialisty Prozatímní národní shromáždění a po zvolení v roce 1946 byl poslancem Ústavodárného národního shromáždění až do února 1948. Využil tak svoji popularitu úspěšného odbojáře. Po převratu byl neprodleně zatčen, z vazby ale uprchl a odešel i s rodinou do zahraničí.

Zprvu žil v Paříži a jako generální sekretář Výboru pro pomoc československým uprchlíkům v Paříži řídil hotel Maryša, který se stal tehdy uprchlickým střediskem. Roku 1949 na žádost generála Sergeje Ingra přesídlil do Německa. Do roku 1952 tak zpravodajsky pracoval ve třetím odboji v Německu, zejména vysílal na československé území kurýry se zpravodajskými úkoly. Užíval tehdy krycí jméno Brauner. V srpnu 1952 přesídlil do USA, kde pracoval v továrně jako kreslič. Nadále zůstal aktivní v exilovém hnutí a mimo byl členem Rady svobodného Československa. Již v roce 1952 inicioval, spoluzakládal a stal se tajemníkem Svazu československých důstojníků v exilu, což byla skutečně reprezentativní organizace vojáků – exulantů. Roku 1990 byl v Československu rehabilitován, byť polistopadové Československo bylo jiné, než si v exilu on sám i řada jeho souputníků představoval. Odmítl proti i povýšení do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Zemřel 13. prosince 1998 v New Yorku.

Prokop Tomek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha