Cenný exemplář ve sbírkách VHÚ: lovecká dvojka – předovka s jehlovým úderníkem

V loňském roce se podařilo zakoupit do sbírek Vojenského historického ústavu Praha výjimečný exemplář: loveckou jehlovku – předovku se dvěma brokovými hlavněmi, signovanou L. H. Bösenberg in Leipzig a datovanou rokem 1857. Období předovek s jehlovým úderníkem trvalo v polovině 19. století zhruba deset let, zbraní tohoto systému se ale zachovalo jen velmi málo.

 

Je všeobecně známo, že pruské jehlovky, jež sestrojil Nikolaus Dreyse (1787−1867), významně přispěly po vítězství Pruska nad Rakouskem ve válce roku 1866 k definitivnímu konci pušek – předovek. Méně rozšířená je ale skutečnost, že zavedení zadovek do výzbroje pruské armády předcházelo období, kdy se Dreyse pokoušel uplatnit svou konstrukci dlouhého jehlového úderníku u předovek.

Dreyse byl v té době přesvědčen, že jeho největším konstrukčním přínosem bylo zavedení jednotného papírového náboje, u nějž jehlový úderník musel prorazit lepenkový obal nábojnice, projít prachovou náplní a vznítit roznětku, uloženou uprostřed náboje. Teprve poté, co jehlovka – předovka neprošla vojenskými zkouškami, byl Dreyse nucen svůj vynález přepracovat a vytvořit konstrukci, díky níž se nesmazatelně zapsal do dějin zbrojního průmyslu – válcový otáčivý závěr.

 

První exemplář jehlovky sestrojil Dreyse již v roce 1827 a v dubnu 1828 na její konstrukci obdržel patent. Předovku s jehlovým úderníkem nabídl pruskému ministerstvu války, ale neuspěl. Obrátil proto svou pozornost na civilní trh a začal v letech 1829–1830 vyrábět lovecké jehlovky.

Ty měly v zadní části hlavně uloženu spirálovou pružinu a jehlový úderník. Na boku hlavně byla páka spojená s posuvným táhlem, na jehož zadním konci byl výčnělek zasahující otvorem do hlavně před úderníkem. Pohybem páky dozadu byla stlačena spirálová pružina, úderník zatlačen do zadní polohy a zachycen výstupkem spouště. Po natažení mechanismu mohl být vložen lepenkový náboj do ústí hlavně a nabijákem zasunut do nábojové komory.

Zásadním problémem těchto zbraní bylo obtížné čištění a nutnost natažení mechanismu před vložením náboje do hlavně. Pokud by k natažení nedošlo, jehla by iniciovala vkládaný náboj již při nabíjení, čímž mohlo dojít k neštěstí.

 

Období předovek s jehlovým úderníkem trvalo zhruba deset let, ale zbraní tohoto systému se zachovalo jen velmi málo. Ve sbírce Vojenského historického ústavu se nachází vojenská jehlovka – předovka získaná v roce 1946 převodem z armádní zbrojnice.

V květnu roku 2013 se však podařilo ze soukromé sbírky zakoupit jiný výjimečný exemplář – loveckou jehlovku – předovku se dvěma brokovými hlavněmi, signovanou L. H. Bösenberg in Leipzig (odborná literatura neuvádí puškaře s tímto příjmením, pravděpodobně jde o výrobce, který působil krátkou dobu v 50. letech 19. století), a datovaná rokem 1857.

Hlavně jsou vyrobeny z Bernardova hrubšího damašku (Bernard II), obě mají kruhový průřez a hladký vývrt. Na zadním okraji každé hlavně se nachází dva zlatem vykládané prstence, z nichž přední je širší, za ním je rytý prstenec s motivem kapraďového listu. Mezi hlavněmi se nachází vyvýšená damašková plošina, na jejímž zadním okraji je v obdélníku zlatem vykládaný letopočet 1857 (datace zbraně výrobcem). Na zadní třetině plošiny je podélně provedena zlatem vykládaná signatura „L. H.BÖSENBERG IN LEIPZIG“. Signatura je provedena ozdobným gotickým písmem.

Ke svazku hlavní je zdola připevněna válcová objímka pro nabiják, zhotovená z téhož materiálu jako hlaveň. Druhá objímka pro nabiják je součástí předpažbí, do nějž se část nabijáku zasouvá. Za hlavněmi je uložen zámkový mechanismus, krytý ocelovou deskou nepravidelného souměrného tvaru, zasahující jazýčkem kovu až pod nos hlaviště předpažbí. Zámková deska je celoplošně zdobena kvalitně provedenou rytinou. Většinu plochy pokrývá motiv šlahounů s listy na zdrsněném tmavším pozadí.

Deska je připevněna dvěma šrouby, které jsou zdobeny motivem stylizovaného květu. Z přední části zámkové desky vyčnívají dva kolíčkové výstražníky, které se po natažení zbraně zasunou. K napínání zámkového mechanismu slouží páka umístěná pod předpažbím. Po jejím otočení doprava se mechanismus pro obě hlavně napne a jehly se dostanou do zadní polohy. Po natažení již nelze zámkový mechanismus uvolnit jinak než spouštěmi.

Páka je ocelová, její plocha, stejně jako kovová podložka, která zasahuje až do prostoru spouští, je zdobena motivem šlahounů s listy. Zbraň je vybavena dvěma spouštěmi. Lučík je masivní, zhotovený z tmavě hnědé rohoviny. Jeho spodní část je zdrsněna rybinou.

Ke zhotovení pažby s dlouhým krkem a lícnicí bylo použito kvalitní ořechové dřevo. Předpažbí zasahuje asi do poloviny délky hlavní, krk pažby zdrsňuje rybina. Na pravé straně hlaviště pažby se nachází směrem dozadu odsuvné víčko, pod nímž je dutina, tzv. penálek, sloužící k uložení pohotovostní zásoby nábojů. Botka pažby je zhotovena z tmavé rohoviny, s hlavištěm pažby ji spojují dva šrouby, jejichž hlavice jsou ryty motivem stylizovaného květu.

Zbraň je plně funkční a po vzhledové stránce ve vynikajícím stavu. Drobné stopy dřívějšího používání dodávají zbrani autenticitu.

 

U Dreyseho jehlovek – předovek byla páka, jíž se napínal zámkový mechanismus, umístěna vždy po straně hlavně. Pokud byla zbraň dvouhlavňová, byla páka po straně každé hlavně. Umístění této páky pod předpažbím tak, aby jejím otočením došlo k napnutí zámkových mechanismů obou hlavní, je u zbraně puškaře Bösenberga oproti Dreyseho řešení nepochybně výrazným krokem vpřed.

Dreyseho zbraně páku pod předpažbím používaly až jako lovecké zadovky nebo pistole v polovině 60. let 19. století a později. Zatímco ve výzbroji armád, zejména v Německu, se v době vzniku této zbraně, tj. v roce 1857, již zcela prosadily jehlovky – zadovky, pro lovecké účely nebyly zbraně tohoto systému vyráběny. Ve výbavě lovců převládaly v tomto období stále ještě předovky s perkusním zámkem. V porovnání s nimi vynikala jehlovka – předovka se svým papírovým nábojem nepochybně větší rychlostí palby, její nevýhodou pak musela být výrazně vyšší pořizovací cena.

S nástupem zbraní systému Lefaucheux, které byly bezpečnější a snadněji ovladatelné, však musely jehlovky – předovky jako zastaralé nutně ustoupit do pozadí.

Jan Šach

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha