Československá vlajka potřísněná krví, 1968

Dlouholetá snaha SSSR o rozmístění sovětské armády na území Československa se pod záminkou zastavení kontrarevolučního vnitropolitického vývoje naplnila v srpnu 1968. První dny okupace s sebou přinesli i množství lidských obětí. Kromě dopravních nehod docházelo i k situacím, kdy neukáznění a na vzniklou situaci špatně připravení vojáci zahájili palbu do davu.

 

Jednou z jejich prvních obětí se brzy ráno 21. srpna 1968 stal devětadvacetiletý Antonín Jarušek z Čakovic, který byl těžce raněn do hlavy palbou sovětských vojáků před budovou Ústředního výboru KSČ v Praze. Projektil mu způsobil průstřel lebky a poškození pravé části mozku. Sanitka jej převezla do nedaleké Nemocnice na Františku, kde byl delší dobu hospitalizován. Vážné neurologické zranění na něm zanechalo trvalé následky, kterým v roce 1977 podlehl.

Mezi svědky se záhy rozkřiklo, že sovětští vojáci Jaruška zastřelili. Ještě před odvozem do nemocnice někdo strhnul jednu z československých vlajek, které byly v ulicích Prahy původně vyvěšeny u příležitosti oslav Slovenského národního povstání, a otřel s ní z těla zraněného krev. Obtisknutím o ni pak byla krev přenesena i na prezentovanou vlajku, která byla následně nesena v čele průvodu směřujícího k Václavskému náměstí.

Československé vlajky vyvěšené na veřejných prostranstvích v rámci oslav Slovenského národního povstání se stali jedním ze symbolů srpnové okupace Československa a jako takové byly využívány i pro přikrývání násilných obětí. Zakrvácené vlajky pak byly v období normalizace pečlivě ukrývány a využívány při zvláštních příležitostech, jakou byla například přísaha nových členů ilegálně působící skautské organizace.

Petr Bjaček

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha