Císař František Josef I. v portrétní malbě

Bohaté výtvarné sbírky Vojenského historického ústavu Praha obsahují desítky portrétů příslušníků habsburského císařského domu – panovníků, arcivévodů a jejich rodinných příslušníků. Mezi nimi jsou nejpočetněji zastoupeny podobizny nejdéle vládnoucího habsburského císaře, Františka Josefa I. Autory byli zpravidla rakouští dvorní malíři, jejichž díla byla pak mnohokrát kopírována nebo napodobována. V některých případech vytvořil jeden umělec dokonce několik totožných podobizen, které se od sebe navzájem lišily jen v drobných detailech.

 

Přestože František Josef I. nebyl nikdy korunován českým králem, byly pro účely jeho cest po Českém království pořizovány oficiální portréty, většinou na objednávku České dvorské kanceláře. Po boku panovníka byly často zobrazovány atributy české královské moci, které lze chápat jako projev úcty či přání uskutečnění nesplnitelného.

Rakouskému císaři nemůžeme upřít, že plnil po celý život poctivě roli prvního úředníka ve státě. Měl perfektní paměť a smysl pro řád. Denně, pokud nebyl na cestách, seděl od časných ranních hodin u svého pracovního stolu a vyřizoval úřední akta. Nebyl přísný jen sám na sebe, i od svých podřízených vyžadoval stoprocentní plnění svých rozkazů a nařízení. V mládí rád maloval a měl nesporný umělecký talent, jeho akvarely mají smysl pro detail a pečlivost. Této zálibě se však soustavně nevěnoval a k výtvarnému umění obecně neměl za své vlády právě vřelý vztah.

Soukromý život Františka Josefa I. zasáhly dvě velké rány – tragická smrt císařovny Alžběty a sebevražda jejich syna, korunního prince Rudolfa. Neuvěřitelných šedesát osm let vlády učinilo z Františka Josefa hlavního aktéra středoevropských dějin 19. století.

 

Johann Ransi dle Antona Einsleho: Franišek Josef I., kolem 1851

Portrét rakouského císaře Františka Josefa I. namaloval jeden z žáků nebo mladších spolupracovníků rakouského dvorního malíře Antona Einsleho. Osmnáctiletý panovník, krátce po své korunovaci, je vyobrazen ve slavnostní uniformě rakouského polního maršála, s hvězdou velkokříže Řádu Marie Terezie a bílou řádovou stuhou. Kolem krku má nákrční dekoraci Řádu Zlatého rouna. Autor sice usiloval o co nejvěrnější podobu císaře, rysy obličeje jsou však značně idealizované, bez jediného defektu. Dokonalá malba není rušena jediným viditelným tahem štětce. Samotný portrét by nebyl ničím zajímavý bez rámu, který dává dílu punc skutečného přepychu. Je nesporné, že dílo bylo vytvořeno pro reprezentativní účely, snad na objednávku vysoce postaveného českého šlechtice, pokud je domácí provenience.

Základní konstrukce vnějšího rámu byla vyřezána ze dřeva. Obvodová linie je zdobena akanty. Složitá květinová výzdoba byla vytvořena metodou kašírování (modelace z křídové hmoty a novinového papíru). V centrální části, nad hlavou monarchy, je umístěn reliéf se znakem rakouského císařství, kterému vévodí císařská koruna. Ta je připevněna k zadní straně rámu dvěma mohutnými kovovými konzolami.

 

František Josef I. ve slavnostním stejnokroji rakouského polního maršála, kolem 1860

Reprezentativní portrét rakouského císaře Františka Josefa I. vznikl zřejmě jako jedna z pozdějších variant podle originálu rakouského malíře Antona Einsleho (1801–1871) z roku 1850. Nesignovaná malba se liší od původní předlohy jen v drobných detailech, jako je například přemalba císařových vlasů a vousů nebo podoba dlažby. Figurální kompozice, decentní drapérie a barevnost malby jsou téměř totožné. Toto dílo je datováno do období kolem roku 1860, odpovídající více reálné podobě císaře.

Malba představuje osobnost Františka Josefa I. jako zakladatele vídeňského Arsenálu. Zdůrazňuje jeho nejvyšší vojenskou pozici v monarchii. Panovník opírá svou pravici o podstavec, na němž je položen plán komplexu budov zbrojnice, vybudovaných v letech 1850–1856. Ve srovnání s Einsleho předlohou je zde však ještě jedna odlišnost. Na pozadí obrazu není vymalováno vojenské ležení, jen silueta malebné krajiny vídeňského předměstí. Klasické portrétní dílo v duchu vídeňského dvorního stylu 19. století dosahuje prostřednictvím jemných štětcových tahů téměř fotografické dokonalosti. Portrét splňuje přesně společenskou poptávku císařského dvora a odráží dobový umělecký vkus nejvyšších společenských vrstev.

Vídeňský dvorní malíř Anton Einsle vytvořil mezi léty 1848–1850 kolem třiceti portrétů mladého císaře. Ve vídeňském Hofburku měl dokonce svůj vlastní ateliér. Z císařské pokladny vyinkasoval za tu dobu kolem 50 000 korun. Aby mohl vyhovět požadavkům dalších příslušníků habsburského dvora, přizval si na pomoc několik mladších kolegů (například Eduarda von Engertha, pozdějšího ředitele Umělecko-historického muzea). Je velmi pravděpodobné, že nesignovaný císařův portrét pochází právě z Einsleho malířské dílny a je dílem některého z jeho spolupracovníků.

 

František Ženíšek: František Josef I. v ornátu Řádu Zlatého rouna, 1894

Ve výtvarných sbírkách Vojenského historického ústavu je zastoupen další z významných středoevropských portrétistů 2. poloviny 19. století – František Ženíšek (1849–1916). V roce 1893 vytvořil na přímou objednávku císaře reprezentativní portrét panovníka jako zakladatele České akademie pro vědy, slovesnost a umění. O rok později vznikla v mistrově dílně druhá varianta obrazu, určena pro výzdobu zasedací síně České akademie. Obě malby se od sebe liší jen v detailech. Finální podobě díla předcházely dva studijní portréty císaře ve vojenském stejnokroji.

Panovník v životní velikosti je vyobrazen ve slavnostním rouchu velmistra Řádu Zlatého rouna, včetně baretu a řádového kolánu. Na bohatě vyřezávaném, zlaceném stolku s draperií je položena Svatováclavská koruna. Císař kyne svou pravicí na listinu s pečetí. Jde pravděpodobně o text říjnového diplomu z roku 1860, v němž panovník sliboval zavedení federalistické konzervativní ústavy v monarchii. Většina interpretací se ovšem přiklání k tomu, že jde o zakládací listinu České akademie pro vědy, slovesnost a umění z roku 1890.

Další české panovnické insignie nejsou vyobrazeny. Portrét odráží věrně atmosféru české společnosti na sklonku 19. století, plnou rozčarování. Korunovace Františka Josefa I. českým králem zůstala jen dalším z nesplněných monarchových slibů. V domácím prostředí však bylo zvykem, že umělci vyobrazovali císaře s atributem české koruny.

Kromě císařova portrétu získal Ženíšek v devadesátých letech ještě jednu významnou zakázku od vídeňského císařského dvora, výzdobu interiéru soukromého salonního jídelního vozu Františka Josefa I. Umělec vymaloval strop přepychovými alegorickými scénami na téma hojnosti a blahobytu.

 

Alois Podloucký: František Josef I. ve služebním stejnokroji rakousko-uherského polního maršála, 1916

Nepříliš známý český malíř Alois Podloucký (1890–1965) vytvořil v roce 1916 portrét rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Stařičký mocnář je vymalován ve služební modré blůze. Nezvykle naturalistické ztvárnění císařova obličeje nerušeně doplňuje jemná drapérie v odstínech temně červené až fialové.

Není přesně známo, kdo byl objednatelem tohoto portrétu. Autor jej nejspíš vytvořil pro válečnou výstavu ve Vídni, na které svá díla v roce 1916 vystavoval. Velmi podobné figurální pojetí je znatelné na císařově portrétu od Johna Quincyho Adamse (1874–1933) z roku 1914.

 

Carl von Kobierski: František Josef I., 1902 (František Šimbera: Tomáš Garrigue Masaryk, 1920)

V dějinách se stávají zvláštní náhody, které mohou po letech působit jako záměr. Takto zůstává nezodpovězenou otázka, zda český malíř František Šimbera použil vědomě plátno s portrétem rakouského císaře k tomu, aby symbolicky uzavřel dobu starého mocnářství, anebo šlo skutečně o pouhou náhodu. Autor prostě neměl k dispozici malířské plátno odpovídající velikosti, a tak vyrámoval z napínacího rámu původní císařův portrét a plátno jednoduše otočil, čímž získal dostatečný prostor k portrétování prezidenta Masaryka.

Na plátno byl původně namalován v roce 1902 portrét císaře Františka Josefa I. rakouským malířem Carlem von Kobierskim. O zhruba dvacet let později použil rubovou stranu plátna český malíř František Šimbera, aby vytvořil portrét prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Signování Kobierského zůstalo ukryto pod napínacím rámem plátna a odhaleno až při restaurování obrazu v roce 2014. Masarykův portrét byl vystaven až do roku 1942 v prostorách důstojnického klubu dělostřeleckého pluku č. 3 v Terezíně. Možná právě to, že na rubové straně obrazu byl vyobrazen císař, jej zachránilo od likvidace.

Rakouský umělec Carl von Kobierski (1848–1907) zahájil původně vojenskou kariéru. Teprve roku 1869 se rozhodl studovat malířství na vídeňské Akademii výtvarných umění. Za dobu svého působení ve Vídni mezi léty 1870–1890 vytvořil několik stovek portrétů rakouského císaře od miniatur až po rozměrné skupinové scény, na nichž je vyobrazen s arcivévody nebo v čele rakouského generálního štábu. Kobierského portréty byly oblíbené i v užitém umění (například tabatěrky s portrétem panovníka).

Ilona Krbcová

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha