Německá branná moc měla ve své výzbroji vedle řady jiných automatických zbraní také samopaly MP 38 a MP 40, jejich společným znakem bylo vyšší využití technologie lisování součástí z plechu a v tomto směru předznamenaly další vývoj. Snahu o využití levnějších výrobních metod představuje dodnes málo známý pokusný samopal MP 38 (L) s pouzdrem závěru a rukojetí vyrobenými z hliníkových odlitků. Exemplář ve sbírkách VHÚ je v celosvětovém měřítku ojedinělý a má výrobní číslo V 3013.