8. ledna 2012
Břetislav Bartoš (1893–1926) se svým mimořádným uměleckým nadáním prosadil již jako velmi mladý. Krátce po absolvování Akademie výtvarných umění, v roce 1914, přerušila válka jeho výtvarnou tvorbu. Bartoš narukoval na jižní frontu. Po necelém roce, v červenci roku 1915 přeběhl u Doberda k italské armádě. Jako příslušník nepřátelského státu byl zajat a do roku 1917 žil v zajateckém táboře v pevnosti Final Marina u Janova. Právě zde vytvořil největší množství svých akvarelových kreseb a skic, které později použil pro svá monumentální plátna. V dubnu roku 1918 vstoupil do řad 31. střeleckého pluku čs. legií v Itálii v hodnosti desátníka. Po válce pracoval jen velmi krátce v Kanceláři čs. legií při MNO v Praze. Kvůli nemoci se uchýlil na rodné Valašsko, kde se usilovně věnoval malířské tvorbě. Zemřel velmi mladý, ve věku 33 let na tuberkulózu.
Bartošovu uměleckou tvorbu nelze zařadit k žádnému známému uměleckému směru. Za války přizpůsobil svůj osobitý styl spíše realismu, který byl pro umělce vzhledem k omezeným podmínkám zajateckého tábora nejpřijatelnější. Po návratu do Československa se věnoval sociálním a politickým tématům. Například bojům o Těšínsko v roce 1919 věnoval celý cyklus dřevorytů. Jako ilustrátor spolupracoval také s Petrem Bezručem, jehož epická látka z dělnického prostředí mu byla velmi blízká. Jeho poslední díla opouštějí pro Bartoše charakteristickou dynamičnost a bojovnost a přiklánějí se ke klidným motivům tradičních lidských hodnot.
Akvarelovou kresbu vytvořil Bartoš pravděpodobně za svého pobytu v italském zajateckém táboře v roce 1918.
Sbírkový předmět byl získán do sbírek Památníku odboje v roce 1921 formou nákupu od autora.

---

Bartoš Břetislav: "Cyklista 6. čs. divize v Itálii"; 1918; akvarel; 33 x 24 cm