26. ledna 2011
První světová válka zastihla všechny bojující armády v podstatě nepřipravené. Týkalo se to zejména ochrany proti novým druhům zbraní. Narychlo se přetíraly okrasné přilby a čáky používané od 19. století, vymýšlely se různé látkové potahy nebo dokonce i první nasazovací ocelové či pancéřové ochranné prvky. Po zjištění, že většina zranění hlavy byla zaviněna úlomky střel, šrapnelů atd., začal na obou stranách fronty horečný závod o co nejrychlejší zavedení moderní ocelové přilby. Prvními byli Francouzi, kteří zahájili výrobu přilby s označením vz. 15. Podle svého vynálezce plukovníka Adriana dostala lidový název „Adrianka“. Nikdo v té době netušil, že se tato přilba stane hlavní výstrojní součástkou v desítkách států celého světa, používanou až do poloviny 20. století. Československá armáda po roce 1918 tento typ přilby do výstroje nezavedla. Po rakousko-uherské armádě měla velké zásoby původně německých přileb vz. 16, které měly lepší technickou konstrukci. Šetřila tak i finanční prostředky mladého státu.
Zvláštní typ přilby s hodností a tzv. sdruženým znakem čs. odboje pochází z pozůstalosti velitele francouzské vojenské mise v ČSR, generála Louise-Eugena Fouchera. Rodina generála Fouchera darovala přilbu do sbírek Památníku osvobození v roce 1945.