5. listopadu 2011
Narodil se 24. ledna 1882 v Třebíči. Vystudoval vyšší průmyslovou školu v Brně a školu pro tzv. jednoroční dobrovolníky rakousko-uherské armády. Od roku 1912 působil jako stavební úředník ve Varšavě a v Rusku, po vypuknutí 1. světové války vstoupil do České družiny, kde dosáhl funkce velitele roty. V bitvě u Zborova 2. července 1917 byl raněn a přišel o pravé oko. Po rekonvalescenci se stal jedním z nejvýznamnějších velitelů československých legií v Rusku – jako velitel pluku, sboru a posléze vrchní velitel československého vojska. Po návratu do Československa zastával nejvyšší armádní funkce. Byl náčelníkem hlavního štábu (1926–1933), ministrem národní obrany (1926) a generálním inspektorem čs. branné moci (1933–1938). Dne 23. září 1938 byl jmenován ministerským předsedou a ministrem národní obrany. Po přijetí výsledků mnichovské dohody stál i v čele dalšího kabinetu (do prosince 1938) a současně suploval pravomoci hlavy státu. Ve druhé vládě tzv. druhé republiky byl opět ministrem národní obrany (1938–1939). Po okupaci českých zemí odešel z veřejného života. Jako předseda Podpůrného fondu čs. legionářů nechal značnou část jeho finančních prostředků převést ve prospěch domácího odboje. Ve dnech Pražského povstání spolupracoval s Českou národní radou. V roce 1947 ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke 20 letům vězení; propuštěn v roce 1960. Před odchodem do důchodu pracoval jako noční hlídač. Zemřel v Praze 17. října 1970.
Portrétní fotografie je součástí pozůstalosti, kterou VHÚ Praha zakoupil v roce 1994.