28. listopadu 2011
V roce 1849 byl pro důstojníky rakouského námořnictva jako poboční zbraň zaveden mečík, jenž měl být nošen na palubě lodi a měl nahradit pro toto prostředí nevhodnou šavli. Čepel se středovým žebrem je po obou stranách opatřena leptaným rostlinným ornamentem s císařskou orlicí a námořními trofejemi. Rukojeť ze slonoviny je zakončena hlavicí ze zlacené mosazi ve tvaru císařské koruny. Mečík pro námořní důstojníky vzor 1849 byl vyráběn v několika různých variantách. Ve výstrojním předpise z roku 1854 je tak například zobrazena verze se slonovinovou rukojetí, která je podélně kanelována. Pochva z mosazného zlaceného plechu je na vnější straně zdobena plastickým reliéfem námořní kotvy zkřížené s dělovou hlavní. Ve výzdobě pochev námořních mečíků existuje také největší variabilita. Vedle jednoduchých
rostlinných ornamentů se na jejich povrchu objevovaly námořní kotvy, trojzubce nebo vyobrazení boha Neptuna. Neexistují spolehlivé informace, do kdy byl mečík vzor 1849 užíván. Není ovšem pravděpodobné, že by byl součástí uniformy důstojníka rakouského námořnictva ještě po roce 1865. Identický model byl však v roce 1907 přidělen k uniformě kadetů námořní akademie. Obě zbraně se liší jen minimálně. Čepel kadetního modelu byla z důvodů bezpečnosti zakončena pouze oblým hrotem, pochva není zhotovena ze zlaceného mosazného plechu, ale ze dřeva potaženého černou kůží a opatřeného mosazným kováním.
Námořní mečík byl do sbírek VHÚ získán v roce 1948 darem od soukromé osoby.