12. listopadu 2011
V průběhu 16. a 17. století se v Evropě ustálily dvě základní formy šavlí, z nichž jedna je charakteristická ochranným uzavřeným košem, zatímco druhá záštitný koš postrádá. Mezi šavle s jednoduchou rukojetí bez jakéhokoliv náznaku koše patří zejména šavle polské a maďarské, které svou konstrukcí bezpochyby vycházejí z tureckých předloh. Jsou charakteristické výrazně zakřivenou čepelí a širokým falešným ostřím. Přímá záštita těchto zbraní bývá nejčastěji křížová s poměrně dlouhými a rozšiřujícími se rameny. Typickým zástupcem tohoto typu šavle je polská karabela s charakteristickou střenkovou rukojetí zakončenou hlavicí ve tvaru ptačí hlavy.
Středoevropské šavle s uzavřeným ochranným košem jsou často označovány jako zbraně z rakousko-maďarského pomezí. Charakterizovány jsou zakřivenou čepelí, výrazně profilovanou hlavicí rukojeti a zejména mohutným košem z plochých železných pásů. Ty směřují od ramen záštity proti sobě, kříží se a tvoří tak pravidelný kornout dokonale chránící ruku. Bohatý páskový koš často bývá na vnější straně doplněn velkým záštitným listem, obráceným směrem vzhůru. Šavle tohoto typu se ve střední Evropě užívaly až do poloviny 17. století.
Šavle byla do sbírek VHÚ získána v roce 1955 darem od tehdejšího Městského národního výboru Kraslice.