14. února 2011
Výraz l´oeil-de-boeuf, tzv. Býčí oko se v původním výkladu používá pro zvláštní druh malého oválného okna, které se běžně vyskytovalo v období baroka na všech honosnějších budovách. Chronique l´oeil-de-boeuf avšak také označuje francouzský termín pro dvorské klepy. Charles Touchard-Lafosse publikaci plnou již zmiňovaných klepů a pikantností francouzského dvora sepsal jako kompilaci příspěvků pamětí několika generací rodu jedné blíže neurčené hraběnky, pro kterou používá Touchard-Laffose přezdívku B***. O věrohodnosti díla dlouho panovaly spory a vědecká obec 19. století se k dílu postavila jako k jasnému falzifikátu. Samotné publikaci to však neubírá na její zajímavosti a čtivosti. Je přehledně rozdělená do jednotlivých let a čtenáři přináší nejvýznamnější příběhy panování králů z rodu Bourbonů ve Francii: Ludvíka XIII., XIV., XV. a XVI.. Rod, jež si své jméno odvozuje od hradu Bourbon l´ Archambault, vládl ve Francii od roku 1589, kdy po meči vymřela starší kapetovská větev z Valois. Poté Bourboni vládli Francii až do roku 1792, kdy byl Ludvík XVI. sesazen z trůnu během Velké francouzské revoluce. Za připomínku stojí, že po pádu Napoleona se ještě na chvíli vrátil na trůn bratr popraveného již zmiňovaného Ludvíka XVI., Ludvík XVIII. a později ještě pod jménem Orléans vládne Ludvík Filip I. z vedlejší rodové linie rodu Bourbonů. Dílo začíná rokem 1624, kdy Ludvík XIII. nastupuje na trůn po dlouhé regentské vládě své matky Marie Medicejské a definitivně se ujímá vlády. Jeho životní příběh spolu s příběhem jeho manželky Anny Rakouské je veřejnosti znám především díky Dumasově románu Tři mušketýři. Velké pozornosti se v publikaci dostalo také vděčnému tématu milenek Ludvíka XIV., tj. Luise de La Valliere či Athénais de Montespan. Dále stojí za zmínku příběhy francouzského dramatika Moliéra, vztah Ludvíka XV. k Madame de Pompadour a na konci knihy předzvěst blížící se Velké francouzské revoluce ve vztahu k panování Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Celá publikace je bohatě ilustrována dřevoryty, jež zachycují situace popsané v textu. Zároveň přinášejí širší veřejnosti zjednodušené, ale přesné kopie obrazů známých osobností, včetně francouzských vladařů.
citace: TOUCHARD-LAFOSSE, Charles. Chroniques de l´oeil-de-boeuf : des petits appartememts de la cour et des salons de Paris sous Lous XIV., la Régence, Louis XV. et Louis XVI.. nouv. éd. Paris : Libraire-Éditeur, [183?]. 648 s.
- VHÚ Praha
- Armádní muzeum Žižkov
- Letecké muzeum Kbely
- Vojenské technické muzeum Lešany
- Ostatní expozice VHÚ
- Publikace našich pracovníků
- Časopis Historie a vojenství
- Z restaurátorských dílen
- Fotogalerie
- Odkazy
- Vojenská symbolika
-
Sbírkové fondy VHÚ
- Chladné zbraně a zbroj
- Bodáky
- Ruční palné zbraně do roku 1870
- Ruční palné zbraně po roce 1870
- Pistole a revolvery
- Automatické palné zbraně
- Stejnokroje a výstroj
- Vexilologie
- Faleristika a drobná plastika
- Těžká bojová a automobilní technika
- Dělostřelecký materiál a optika
- Letecký materiál
- Spojovací materiál
- Chemický materiál
- Týlový materiál
- Varia
- Výtvarné umění a Grafika
- Fotografie a fotografické přístroje
- Filmotéka a filmové technologie
- Fond knihovny
- Hudební nástroje a hudebniny
- Modely
- Cínové figurky
- Ženijní materiál
- Knihovna - RSF
- Knihovna - RHF
Sbírkové fondy VHÚ > TOUCHARD-LAFOSSE, Charles. "Chroniques de l´oeil-de-boeuf..."
Velikost písma: A A
Výraz l´oeil-de-boeuf, tzv. Býčí oko se v původním výkladu používá pro zvláštní druh malého oválného okna, které se běžně vyskytovalo v období baroka na všech honosnějších budovách. Chronique l´oeil-de-boeuf avšak také označuje francouzský termín pro dvorské klepy. Charles Touchard-Lafosse publikaci plnou již zmiňovaných klepů a pikantností francouzského dvora sepsal jako kompilaci příspěvků pamětí několika generací rodu jedné blíže neurčené hraběnky, pro kterou používá Touchard-Laffose přezdívku B***. O věrohodnosti díla dlouho panovaly spory a vědecká obec 19. století se k dílu postavila jako k jasnému falzifikátu. Samotné publikaci to však neubírá na její zajímavosti a čtivosti. Je přehledně rozdělená do jednotlivých let a čtenáři přináší nejvýznamnější příběhy panování králů z rodu Bourbonů ve Francii: Ludvíka XIII., XIV., XV. a XVI.. Rod, jež si své jméno odvozuje od hradu Bourbon l´ Archambault, vládl ve Francii od roku 1589, kdy po meči vymřela starší kapetovská větev z Valois. Poté Bourboni vládli Francii až do roku 1792, kdy byl Ludvík XVI. sesazen z trůnu během Velké francouzské revoluce. Za připomínku stojí, že po pádu Napoleona se ještě na chvíli vrátil na trůn bratr popraveného již zmiňovaného Ludvíka XVI., Ludvík XVIII. a později ještě pod jménem Orléans vládne Ludvík Filip I. z vedlejší rodové linie rodu Bourbonů. Dílo začíná rokem 1624, kdy Ludvík XIII. nastupuje na trůn po dlouhé regentské vládě své matky Marie Medicejské a definitivně se ujímá vlády. Jeho životní příběh spolu s příběhem jeho manželky Anny Rakouské je veřejnosti znám především díky Dumasově románu Tři mušketýři. Velké pozornosti se v publikaci dostalo také vděčnému tématu milenek Ludvíka XIV., tj. Luise de La Valliere či Athénais de Montespan. Dále stojí za zmínku příběhy francouzského dramatika Moliéra, vztah Ludvíka XV. k Madame de Pompadour a na konci knihy předzvěst blížící se Velké francouzské revoluce ve vztahu k panování Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Celá publikace je bohatě ilustrována dřevoryty, jež zachycují situace popsané v textu. Zároveň přinášejí širší veřejnosti zjednodušené, ale přesné kopie obrazů známých osobností, včetně francouzských vladařů.
citace: TOUCHARD-LAFOSSE, Charles. Chroniques de l´oeil-de-boeuf : des petits appartememts de la cour et des salons de Paris sous Lous XIV., la Régence, Louis XV. et Louis XVI.. nouv. éd. Paris : Libraire-Éditeur, [183?]. 648 s.


U Památníku 2
Mladoboleslavská ulice
pošta Krhanice, 257 42