21. března 2011
Šerm byl pro širokou veřejnost vždy poutavým tématem a to bez ohledu na to, zda byl vnímán jako bojové umění nebo jako sport. K hlubšímu bádání v oblasti geneze evropského šermu přistoupili badatelé v 19. století. Konkrétně v českém prostředí se tomuto tématu věnoval šermířský mistr Gustav Hergsell, jenž publikoval práce o šermu a jehož zásluhou byly publikovány také tři bohatě iluminované šermířské traktáty, tzv. fechtbuchy, z 15. století. Díky tomu se autor těchto tří kodexů, německý mistr Hans Talhoffer, stal pravděpodobně nejznámějším středověkým mistrem šermu v obecném povědomí dnešní laické veřejnosti. V současnosti roste zájem o stará evropská bojová umění a bádání i rekonstrukce v šermu prožívají určitou renesanci. V této souvislosti by čtenářům se zájmem o historii šermu neměla uniknout publikace Jaroslava Tučka.
Ten se v první části své práce zaměřil na jednotlivé vývojové větve evropského šermu, či lépe řečeno – na jednotlivé školy. V souhrnném podání představuje španělskou, italskou, francouzskou, německou a anglickou školu od nejstarších středověkých zmínek o školeném šermu až do novověku 18.-19. století.
Genezi šermu v Čechách, přesněji v Praze, je věnována druhá část práce je věnována přímo. Autor zde popisuje období od soudních soubojů 13. století až po institucionalizovaný šerm 17. století s přesahem do první poloviny století následujícího. Zatímco údaje pro období středověku jsou mezerovité a mnohá historická fakta lze jen odtušit, případně nepřímo rekonstruovat z mladších pramenů, pak od konce 16. století jsou již informace více souvislé.
Díky tomu může třetí část této práce podat souvislou výpověď o Královské zemské šermírně, instituci, která v Praze zaštiťovala výuku šermu přinejmenším od poloviny 17. století až do počátku první světové války. Poslední část knihy je věnována mistrům šermu od roku 1670 do roku 1927 a zároveň popisuje existenci a proměny jednotlivých šermířských spolků a klubů. Přílohu publikace tvoří vedle krátkého slovníčku chladných zbraní také edice listin Pořádek šermířův z roku 1597 a privilegium Rudolfa II. z roku 1607.

---

citace: TUČEK, Jaroslav. Pražští šermíři a mistři šermu. Praha : Otto Girgal, 1927. 112, [3] s.