Vojenské, bojové, plukovní nebo rotní praporce, zástavy, prapory, korouhve, standarty představovaly a představují nejvyšší vojenské symboly naší armády. Současný Základní řád (Zákl-1) říká: „bojový prapor je symbolem vojenské cti a statečnosti, připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení“. Celkové zacházení s prapory jednotlivých útvarů měly a mají svá jasná a přísná pravidla. Předávání bojových praporů našim jednotkám bylo obnoveno v roce 1993, kdy započalo udělování praporů prezidentem republiky v intencích tradic demokratického státu s návazností na hluboké a slavné vojenské tradice Československa.Každá armáda celého světa dbá na zachování svých tradic různými svými institucemi. Právě VHÚ je institucí, která předkládá finální grafický návrh ztvárnění praporu a do sbírek VHÚ se i ukládají jednotlivé prapory po zrušení jednotek.

V důsledku reformy AČR, rušením a redislokací mnoha útvarů se v posledních třech letech neudělil ani jeden bojový prapor, mimo poslední udělený prapor našim chemikům v Kuvajtu na začátku roku 2003. V letošním významném roce 60. výročí konce 2. světové války a vítězství nad nacismem, bude opět uděleno několik bojových praporů.

Od bojového praporu však musíme odlišovat útvarový prapor nebo prapor jednotky, který si nechá útvar sám ušít, nebo je mu darován zástupci samosprávy apod. I tyto prapory musí projít grafickým schválením, aby nedošlo ke zneužití symboliky určené pouze nejvyšším státním představitelů apod. Všechny udělené i propůjčené prapory se také stávají majetkem armády a posléze se ukládají do sbírek VHÚ. Jedna z výjimek na mezinárodní úrovni, byla expertíza a nakonec finální návrh VHÚ Praha na prapor mnohonárodní Česko-polsko-slovenské brigády na jaře 2003, který byl v předložené podobě udělen a po zrušení brigády uložen u VHÚ Bratislava.

Základním dokumentem pro oblast praporů je Zákon č. 219/99 Sb., Základní řád ozbrojených sil (Zákl-1) a v poslední době vydaný metodický pokyn Náčelníka GŠ, který tuto oblast ještě více zpřesňuje.

S problematikou praporů souvisejí také čestné názvy, které se uvádějí právě na stuhách k jednotlivým bojovým praporům jednotek. Ne vždy se v nedávné minulosti vybíraly názvy reprezentující období naší moderní vojenské historie, právě díky jednopohledovému nekontrolovanému názoru. I proto je jedním z důležitých činností pečlivě zvážit čestný název, který bude jednak reprezentovat a zároveň připomínat slavnou osobnost, bitevní vystoupení nebo místní název našich vojenských dějin. Tyto názvy se vybírají zejména z řad významných vojenských představitelů, významných bojových střetnutí nebo míst, které jsou úzce spjaty s první republikou, prvním, druhým, třetím odbojem nebo současným působením AČR. Pro příklad uveďme, že v roce 2005 byl např. udělen čestný název „Generála Josefa Malého“, nebo v roce 2006 opětně název „Generála Heliodora Píky“.