Vojenské technické muzeum je nejmladší součásti Vojenského historického ústavu Praha. Nachází se asi 40 km jižně od Prahy na levém břehu řeky Sázavy, poblíž malé vesnice Lešany, nedaleko Týnce nad Sázavou. Objekt ve kterém sídli muzeum má zajímavou historii.

V letech 1943-1945 zde byla vybudovaná pobočka koncentračního tábora Flossenburg. Barákový tábor se stal součásti velkého německého cvičiště zbraní SS („SS Trüppenübungplatze Bohmen Beneschau“). Němci byl využíván jako kárný tábor pro provinilé příslušníky zbraní SS a také pro potřeby tzv. Grenadier-Schule Kienschlag  = granátnická škola (velitelství školy bylo umístěno v plicním snatoriu v nedaleké Prosečnici). Po ukončení války Lešany fungovaly po dobu několik měsíců jako zajatecký tábor pro příslušníky wehrmachtu a zbraní SS. V polovině června 1945 zde bylo 15 000 německých zajatců.Na základě rozhodnutí spojeneckých mocnosti v létě 1945 a Benešových dekretů byl na podzim 1945 na našem území zahájen organizovaný odsun sudetoněmeckého obyvatelstva.

V Lešanech byl zřízen k tomuto účelu internační tábor, který sloužil na soustředění internovaných Němců před jejich odsunem do Německa.

Po únorovém převratu, kdy nový komunistický režim začal tvrdě nakládat se všemi svými odpůrci, bylo na podzim 1948 rozhodnuto v lešanském středisku zřídit tábor nucených prací. Tento tábor plnil svou funkci od ledna do léta 1949.

Následně objekt na krátké období  slouži pro tzv. „řeckou akci“ k ubytování řeckých dětí, které se nacházely na našem území v průběhu řecké občanské války. Celkem do dubna 1950 táborem prošly 4 tisíce osob.

V květnu 1950 tábor znovu převzalo ministerstva sociální péče a obnovilo činnost TNP. Již v listopadu však objekty převzala československá lidová armáda a tím začala éra vojenské posádky Lešany. Zpočátku zde byla dislokována 33.protitanková brigáda, po jejím zrušení v roce 1968 zůstal jen 217. protitankový pluk a do uvolněných kasáren byl přemístěn 362. dělostřelecký a 9. protiletadlový pluk z posády Písek. Ten byl vystřídán v polovině 80. let 20. století 103. praporem chemické obrany z Liberce.

Kasárenské objekty byly přiděleny Historickému ústavu AČR v únoru 1995. Tomu předcházela jednání mezi vedením ústavu a generálním štábem o využití celého objektu, kde již část historické techniky byla uložena ve dvou parcích a v několika halách po redislokaci 217. protitankového pluku a 103. praporu chemické obrany na Slovensko v roce 1992. Po zrušení posledního lešanského útvaru (9.dělostřelecký pluk) byly zahájeny práce na využití celého rozsáhlého areálu. Prvním cílem bylo využít tři bývalé autoparky, několik desítek správních budov a skladů jako depozitářů pro uložení sbírkových předmětů jednotlivých fondů spravovaných ústavem.

Dalším cílem bylo využít autopark zrušeného 9.dělostřeleckého pluku a přilehlého prostoru k prezentaci bohatých sbírek pozemní techniky široké veřejnosti a tím zahájit výstavbu lešanského muzea.Umístěním muzea mimo Prahu s sebou přineslo dostatek prostoru pro vystavení přes 600 exponátů od motocyklů, velitelských a nákladních vozidel, tanků, obrněných transportérů přes dělostřeleckou, protiletadlovou raketovou techniku až po spojovací a ženijní prostředky, logistický a další materiál, který sloužil pro potřebu pozemních vojsk.

Již v roce 1996 byla v Lešanech otevřena muzejní expozice, zatím jenom formou instalovaného depozitáře.Po roku 1999 se obraz muzea podstatně změnil. K základům expozice, který se vytvářel v letech 1996 až 1999 se začaly postupně budovat v jednotlivých halách rozměrná dioramata, která lépe přibližují návštěvníkům muzea jednotlivé etapy ve vývoji československé armády od roku 1918 a v chronologické zkratce také zachycuje nejdůležitější historické události v našich dějinách, zatím do roku 1962.

Kromě toho muzeum staví na tradicích a snaží se ukázat také technický um několika generaci československých konstruktérů minulého století.V současné době jsou návštěvníkům sbírky prezentovány v osmi halách, pod šesti přístřešky ale také na volném prostranství.

Mezi nejcennější exponáty muzea patři zejména sbírka československých vojenských dopravních prostředků z let 1938-39, unikátní kolekce děl systému ŠKODA a motocyklů JAWA. Z období studené války mezi zajímavé exponáty patří raketová technika a také tanky jak z výzbroje armád bývalé Varšavské smlouvy, tak z amád NATO.

Každým rokem jsou sbírky muzea doplňovány o nové přírůstky, velká péče je věnovaná jejich restaurování do zcela původního stavu. Většina vozidel, tanků, obrněných transportéru a motocyklů je pojízdná a často se využívá na dynamické ukázky hlavně v rámci dělostřeleckých a tankových dnů, které se pravidelně konají v den zahájení muzejní sezóny a na konci srpna v „Lešanské aréně“. Expozičním pojetím se muzeum hlásí k nejmodernějším trendům prezentace sbírek technického charakteru. Vzorem jsou od samého počátku britská muzea, které v současné době udávají krok současnému vývoji v této oblasti světového muzejnictví.