Vojenské technické muzeum Lešany je nejmladší součásti Vojenského historického ústavu Praha. Nachází se asi 40 km jižně od Prahy na levém břehu řeky Sázavy, poblíž malé vesnice Lešany, nedaleko Týnce nad Sázavou. Objekt, ve kterém sídli muzeum, má zajímavou historii.

V letech 1943 - 1945 zde byla vybudována pobočka koncentračního tábora Flossenburg. Barákový tábor se stal součástí velkého německého cvičiště zbraní SS („SS Trüppenübungplatz Böhmen Beneschau“). Němci byl využíván jako kárný tábor pro provinilé příslušníky zbraní SS a také pro potřeby tzv. Grenadier-Schule Kienschlag, neboli granátnické školy. Její velitelství bylo umístěno v plicním snatoriu v nedaleké Prosečnici. Po ukončení války Lešany fungovaly po dobu několika měsíců jako zajatecký tábor pro příslušníky wehrmachtu a zbraní SS. V polovině června 1945 zde bylo 15 000 německých zajatců. Na základě rozhodnutí spojeneckých mocností v létě 1945 a Benešových dekretů byl na podzim 1945 na našem území zahájen organizovaný odsun sudetoněmeckého obyvatelstva.

V Lešanech byl k tomuto účelu zřízen internační tábor, který sloužil na soustředění internovaných Němců před jejich odsunem do Německa.

Po únorovém převratu, kdy nový komunistický režim začal tvrdě nakládat se všemi svými odpůrci, bylo na podzim 1948 rozhodnuto o zřízení tábora nucených prací v lešanském středisku. Tento tábor plnil svou funkci od ledna do léta 1949.

 

Objekt následně slouží na krátké období pro tzv. „řeckou akci“ -  pro ubytování řeckých dětí, které se nacházely na našem území v průběhu řecké občanské války. Do dubna 1950 táborem prošlo celkem čtyři tisíce osob.

V květnu 1950 tábor znovu převzalo ministerstvo sociální péče a obnovilo činnost TNP. Již v listopadu však objekty převzala československá lidová armáda a tím začala éra vojenské posádky Lešany. Zpočátku zde byla dislokována 33. protitanková brigáda, po jejím zrušení v roce 1968 zůstal jen 217. protitankový pluk a do uvolněných kasáren byl přemístěn 362. dělostřelecký a 9. protiletadlový pluk z posády Písek. Ten byl vystřídán v polovině 80. let 20. století 103. praporem chemické obrany z Liberce.

Kasárenské objekty byly přiděleny Historickému ústavu AČR v únoru 1995. Tomu předcházela jednání mezi vedením ústavu a Generálním štábem o využití celého objektu, kde již byla část historické techniky uložena ve dvou parcích a v několika halách po redislokaci 217. protitankového pluku a 103. praporu chemické obrany na Slovensko v roce 1992. Po zrušení posledního lešanského útvaru (9. dělostřeleckého pluku) byly zahájeny práce na využití celého rozsáhlého areálu. Prvním cílem bylo využít tři bývalé autoparky, několik desítek správních budov a skladů jako depozitářů pro uložení sbírkových předmětů jednotlivých fondů spravovaných Historickým ústavem AČR.

Dalším krokem bylo využítí autoparku zrušeného 9. dělostřeleckého pluku a přilehlého prostoru k prezentaci bohatých sbírek pozemní techniky široké veřejnosti. Touto fází úprav byla zahájena výstavba lešanského muzea. Umístěním muzea mimo Prahu s sebou přineslo dostatek prostoru pro vystavení více než šesti stovek exponátů, od motocyklů, velitelských a nákladních vozidel, tanků, obrněných transportérů, přes dělostřeleckou, protiletadlovou raketovou techniku, až po spojovací a ženijní prostředky, logistický a další materiál, který sloužil pro potřebu pozemních vojsk.

Již v roce 1996 byla v Lešanech otevřena muzejní expozice, zatím pouze formou instalovaného depozitáře. Po roce 1999 se obraz muzea začal podstatně měnil. K základům expozice, které se vytvářely v letech 1996 až 1999, se postupně budovala v jednotlivých halách rozměrná dioramata, která lépe přibližují návštěvníkům muzea jednotlivé etapy ve vývoji československé armády od roku 1918 a v chronologické zkratce také zachycuje nejdůležitější historické události v našich dějinách, zatím do roku 1962.

Kromě toho muzeum staví na tradicích a snaží se ukázat také technický um několika generaci československých konstruktérů minulého století. V současné době jsou návštěvníkům sbírky prezentovány v deseti halách, pod šesti přístřešky, ale také na volném prostranství.

Mezi nejcennější exponáty muzea patři zejména sbírka československých vojenských dopravních prostředků z let 1938-39, unikátní kolekce děl systému ŠKODA a motocyklů JAWA. Z období studené války patří mezi zajímavé exponáty raketová technika a také tanky z výzbroje armád bývalé Varšavské smlouvy a amád NATO.

Každým rokem jsou sbírky muzea doplňovány o nové přírůstky, velká péče je věnována jejich restaurování do zcela původního stavu. Většina vozidel, tanků, obrněných transportéru a motocyklů je pojízdná a často se využívá v programu dynamických ukázek během akcí pořádaných k zahájení návštěvnické sezóny a Tankových dnů na konci letních prázdnin, které se pravidelně konají v „Lešanské aréně“. Expozičním pojetím se muzeum hlásí k nejmodernějším trendům prezentace sbírek technického charakteru. Vzorem jsou od samého počátku britská muzea, která v současné době udávají krok ve vývoji světového muzejnictví v této oblasti.