Cvičení ZENIT 69: ochrana vzdušného prostoru bez podstatných nedostatků

Rozhodnutím Spojeného velení ze dne 13. dubna 1969 proběhlo od 14. do 16. dubna téhož roku cvičení vojsk protivzdušné obrany pod názvem ZENIT 69. Téma cvičení znělo  „Vedení protivzdušné obrany zemí Varšavské smlouvy při odrážení úderů prostředků vzdušného napadení působících v různých výškách za silného radiotechnického rušní“. Jeho cílem bylo procvičit velitele a štáby vojsk PVOS v řízení bojové činnosti v počátečním období války, dále zdokonalit činnost vojsk při odrážení cílů působících v různých výškách za intenzivního radiotechnického rušení. V neposlední řadě se procvičovala bojová pohotovost vojsk PVOS a PVO a jejich vzájemná součinnost.

+1

Cvičení řídil velitel jednotného systému PVO států Varšavské smlouvy maršál P. F. Batickij. Jeho zástupcem na území ČSSR byl náčelník Hlavní správy letectva a vojsk PVOS – zástupce ministra národní obrany generálporučík O. Štangl.

Na československém území se cvičení zúčastnily vojska 7. armády PVOS, stíhací letectvo 1. stíhací letecké divize 10. letecké armády, 131. smíšená letecká divize Střední skupiny sovětských vojsk a část sil a prostředků PVO pozemních sil ČSLA.

Cvičení ZENIT 69 bylo na československém území rozděleno do dvou etap. V první etapě, ze 14. dubna na 15. dubna, proletělo přes území Československa celkem 12 cílů (25 letounů). Radiotechnické vojsko včas zjistilo všechny cíle a sledovalo je bez přerušení. Stíhací letectvo, včetně sovětské 131. smld, provedlo 55 vzletů a uskutečnilo 27 přepadů. Z dvanácti cílů nebyl střetnut pouze jeden. Prostorem působnosti protiletadlového raketového vojska proletělo 10 cílů. Na cíle bylo provedeno 28 střeleb se spotřebou 53 raket. V první etapě všechny cíle zachytilo stíhací letectvo nebo zneškodnilo protiletadlové raketové vojsko.

Ve druhé etapě, od 15. dubna do 16. dubna, proletělo nad Československem dalších 12 cílů. Radiotechnické vojsko včas zjistilo 10 cílů a dva cíle opožděně. Z nich 11 sledovalo bez přerušení a jeden s přerušením. K zachycení cílů vzlétlo stíhací letectvo třiatřicetkrát a uskutečnilo 22 přepadů, z toho dva letectvu unikly. Protiletadlové raketové vojsko provedlo na 9 cílů 15 střeleb a spotřebovalo 46 raket. Ve druhé etapě systém PVOS nedokázal zasáhnout proti dvěma cílům.

V první fázi cvičení nemělo radiotechnické rušení na zjištění nepřítele ve vzduchu žádný vliv. Ve druhé etapě vedení bojové činnosti ovlivnilo aktivní rušení, které se zvláště projevilo v prostoru 2. sboru PVOS (Brno), kde ztížilo práci radiotechnického vojska a zapříčinilo ve třech případech nestřetnutí cílů s letadly stíhacího letectva. Za obě etapy proletělo nad územím Československa 24 cílů, přičemž radiotechnické vojsko sledovalo 23 cílů bez přerušení. Protivzdušná obrana státu celkem zjistila a účinně zasáhla proti 22 letícím cílům a dva cíle dokázaly systémem PVOS proletět bez zásahu.

Cvičení ZENIT 69 ukázalo, že systém PVOS ČSSR dokázal ochránit vzdušný prostor nad Československem a fungoval bez podstatných nedostatků. Projevila se i dobrá spolupráce mezi 7. armádou PVOS a protivzdušnou obranou Střední skupiny sovětských vojsk, jež byla na československém území rovněž zapojena do systému PVO států Varšavské smlouvy. Jisté nedostatky se projevily v součinnosti mezi stíhacím letectvem a protiletadlovým raketovým vojskem při působení v jedné zóně.

Od položení jednotného systému PVO států Varšavské smlouvy ve druhé polovině padesátých let, stále přetrvávaly nedostatky při předávání cílů a informací o vzdušné situaci mezi sousedními státy. To se nepříznivě projevovalo u cílů letících v prostoru státní hranice. V celkovém měřítku však jednotný systém protivzdušné obrany států Varšavské smlouvy dokázal plnit bojové úkoly a to ve dne i v noci, za složitých povětrnostních podmínek i při radiotechnickém rušení.

Jan Šach