Do kin vstoupil válečný snímek Dunkerk, partnerem české distribuce je i VHÚ

Do českých kin vstoupil ve čtvrtek 20. července válečný snímek Dunkerk, který popisuje dramatické události druhé světové války v roce 1940. Tehdy byly na přelomu května a června z francouzského přístavu Dunkerque do Velké Británie evakuovány stovky tisíc spojeneckých vojáků. Pevnost Dunkerque pak sehrála i významnou roli v boji československých jednotek proti nacistům v závěru války.

 

Nizozemsko-britsko-francouzsko-americký válečný film režiséra Christophera Nolana popisuje bitvu o město Dunkerque a tzv. Operaci Dynamo, během které bylo mezi 27. květnem a 3. červnem 1940 z Francie evakuováno téměř 340 000 spojeneckých vojáků. Partnerem české distribuce filmu je Vojenský historický ústav Praha. Francouzské město Dunkerque se významným způsobem zapsalo do našich dějin, českoslovenští vojáci bojující na západní frontě ho od podzimu 1944 do jara 1945 obléhali.

 

Události roku 1940 spojené s přesunem spojeneckých vojáků přes moře vstoupily již do historie. Poté, co byly v bitvě u Dunkerque, která vypukla 24. května, britské, francouzské a belgické jednotky obklíčeny německou armádou, byla 26. května nařízena evakuace. Winston Churchill charakterizoval události ve Francii jako kolosální vojenskou katastrofu, kdy jádro a mozek britského expedičního sboru uvízl v Dunkerque. Záchranu mnoha tisíců vojáků označil za zázrak vysvobození.

Snímek Dunkerk (v originále Dunkirk) je dílem americko-britského režiséra Christophera Nolana, který je známý svými spektakulárními díly jako je např. sci-fi Instellar (2014), thriller Počátek (2010) či batmanovských filmů Temný rytíř povstal (2012), Temný rytíř (2008) či Batman začíná (2005). Již před oficiální premiérou o Dunkerku také někteří filmoví kritici hovořili nejen jako o nejsilnějším režisérově díle, ale také o jednom z vůbec nejlepších válečných filmů posledních desetiletí. Přitom délka snímku je na dnešní poměry relativně kratší – 107 minut.

Film se věnuje mnoha aspektům bitvy i evakuace. Prolínají se zde scény vycházející ze skutečných dějin, zároveň jsou zde zpracovány i individuální příběhy jak vojáků a jejich velitelů, tak civilistů, kteří pomáhali při evakuaci tak obrovského počtu lidí. Vzájemně se zde kombinuje také dění na moři, na zemi a při vzdušných soubojích a akcích. Snímek je natočen řemeslně suverénně, má silnou atmosféru, významným způsobem se na efektu diváckého zážitku podílí i hudba Hanse Zimmera.  Je přitom relativně oproštěn od nadbytečného patosu a stále udržuje své tempo, dramatické napětí. V hlavních rolích se představují herci Tom Hardy, Kenneth Branagh, Cilian Murphy (je známý např. i z loni uvedeného snímku Anthropoid o atentátu na R. Heydricha), Fionn Whitehead, Tom Glynn-Carney, Jack Lowden, Harry Styles, Aneurin Barnard, James D´Arcy, Barry Keoghan či Mark Rylance.

Problémem při evakuaci se jevily různé faktory. Především to byl nedostatek lodí, které by dokázaly v krátkém čase přepravit přes moře tak velký počet vojáků. Dále to byla kapacita samotného přístavu, která nedostačovala. Proti byly i přírodní podmínky, protože dunkerská pláž klesala do moře pozvolna a větší lodě mohly kotvit jen daleko od břehu. Celá akce byla navíc vystavena riziku útoku ze vzduchu.

Boje u Dunkerque byly ukončeny 4. června 1940, kdy se německým vojskům podařilo prolomit francouzskou obranu. Do té doby bylo evakuováno zhruba 338 tisíc britských a francouzských vojáků, avšak nepodařilo se evakuovat posledních 40 tisíc převážně francouzských vojáků, kteří kryli ústup. Jejich osud zpečetili velitelé, kteří oznámili, že jejich evakuace je zbytečná.

Britský expediční sbor zanechal na plážích u Dunkerque všechnu svou těžkou výzbroj. Ani zdaleka všem vojákům se nepodařilo zachránit i jejich osobní zbraně. Navzdory porážce skončila Operace Dynamo úspěchem, protože se podařilo zachránit obrovské množství vycvičených britských vojáků před zajetím.

 

Přístav Dunkerque se významnou měrou zapsal i do československé vojenské historie. Od října 1944 do května 1945 ho obléhala Československá samostatná obrněná brigáda. Německé jednotky se do obklíčení dostaly ve druhé polovině září 1944 a jejich velitel, viceadmirál Friedrich Frisius, možnost kapitulace jednoznačně odmítal.

Na 28. říjen 1944 – tedy na den, který byl pro československé vojáky zásadní připomínkou získané svobody a státní samostatnosti v roce 1918 – připravilo velení obrněné brigády poměrně rozsáhlý útok na německé pozice. Čs. jednotkám se podařilo prolomit ve východním úseku fronty nepřátelské linie a postoupit až do hloubky 4 kilometrů. Zcela zničily německý prapor Walter, který tento prostor hájil a zajaly přes 370 německých vojáků, včetně šesti důstojníků. Na rozdíl od Němců, jejichž ztráty na padlých převyšovaly stovku, měla obrněná brigáda jen 19 padlých a zemřelých na následky bojových zranění.

Pevnost Dunkerque odolávala až do samotného konce války. Fanatický nacista Frisius si kázeň a poslušnost svých vojáků neváhal vynucovat i drakonickými tresty včetně veřejných poprav. Sám prohlásil, že zemře v Dunkerque… Nakonec to byl však právě on, kdo 9. května 1945 musel se značnou nelibostí bezpodmínečně kapitulovat do rukou velitele Čs. samostatné obrněné brigády, brigádního generála Aloise Lišky.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha