Dopisnice z Velké války, 2. část

Přinášíme vám druhou, závěrečnou část materiálu kurátorky sbírek výtvarného umění VHÚ Ilony Krbcové, který přibližuje tematiku dopisnic z období první světové války. V této části se text věnuje náborovým pohlednicím Vojtěcha Preissiga, dopisnicím čs. legií v Rusku a čs. polní poště v Rusku.

 

První část textu naleznete ZDE.

 

Náborové pohlednice Vojtěcha Preissiga pro francouzské a italské legie

Také krajanská sdružení v Americe, zejména po jejím vstupu do války v roce 1917, se připojila k propagaci a podpoře boje za československou samostatnost. Odbočka Čs. národní rady v Bostonu a Slovenská liga vydaly pro čs. náborové středisko v New Yorku sérii dopisnic podle návrhů českého grafika Vojtěcha Preissiga. Jednání s autorem byla zahájena již na jaře 1918, tedy krátce po mimořádném úspěchu jeho vojenských plakátů pro čs. armádu ve Francii.

Autor vytvořil předlohy k sérii šestnácti pohlednic. Na několika z nich se opakují stejná témata jako na propagačních plakátech (Manifest čs. lidu v Americe v české a slovenské verzi, Už Slovensko vstáva, Bôh do krivdy hromom). Některé obrazové motivy jsou zachovány, ale textová část je změněna (vlající prapory, francouzský legionář útočící na německého vojáka). Chybí mezi nimi i motiv rakouských orlů, přibitých na dřevěné kříže. Tyto pohlednice zřejmě vyšly pouze v Rusku podobně jako tři další s figurami ruských legionářů. Asi polovina z celkového počtu pohlednic obsahuje zcela nové motivy.

Dochované autorovy kresebné podklady k dvanácti pohlednicím jsou doplněny popisy procentuálního množství tiskových barev – červené, modré a žluté [fond Vojtěch Preissig, VÚA, karton 5]. Preciznost těchto návrhů potvrzuje Preissigovo proslulé puntičkářství. Na zkušebních tiscích jsou označeny jednotlivé pohlednice číslicemi 1–16.

Odbočka ČNR v Bostonu vydala během roku 1918 celkem 35 000 kusů těchto sérií v české a anglické textové verzi. V konceptu dopisu, který autor zaslal Památníku odboje v říjnu 1919, jsou podrobně rozepsány počty kusů sérií jednotlivých vydání ve Spojených státech. Prvních 5000 kusů vydal Vojenský odbor OČSNR v New Yorku v květnu 1918, z toho 100 kusů bylo určeno ke zvláštním účelům (například čestné dary významným osobnostem) a týž počet putoval do Wentworth Institutu (s pohlednicí označenou číslem 17 a anglickým překladem Manifestu). V srpnu 1918 vydala Čs. korespondenční (tisková) kancelář 10 000 kusů pro italské legie. V italské verzi chyběly pohlednice č. 9 a 10 s textem Manifestu. V pořadí třetí vydání v angličtině v počtu 10 000 výtisků, vydané opět Vojenským odborem OČSNR bylo určeno pro americkou veřejnost. Poslední čtvrté vydání Ústředního výboru ČNS v Chicagu, které vyšlo na samotném konci války v říjnu 1918, se lišilo od třetího kvalitou papíru a chybějícím anglickým textem na pohlednici č. 9. Ve třetím a čtvrtém vydání se vyskytují odlišnosti u jedenácti pohlednic v porovnání s prvními dvěma.

K příležitosti vydání pohlednicových sérií byly vytištěny reklamní vývěsky s nalepenými pohlednicemi včetně kontaktů na jednotlivá náborová střediska. Kompletní série 16 kusů se prodávala původně za 30c.,na podzim 1918 snížena na 25c. Preissig se totiž domníval, že by za původní cenu série nešly na odbyt a tiskárna by zbytečně prodělávala. Vývěsky bylo možné vidět v sídle Vojenské kanceláře OČSNR, v budově Českého centra v New Yorku nebo ve výkladních skříních knihkupectví.

V roce 1919 oslovilo ministerstvo národní obrany Preissiga k reedici druhého (italského) a třetího vydání pohlednic pro potřeby Pomocného výboru legionářského. Výtěžek z prodeje měl být využit pro podporu vdov a sirotků po padlých legionářích. Autor poslal krátce nato do Československa po příteli Emanuelu Voskovi k tomuto účelu tiskové matrice. Pohlednice vyšly nákladem Památníku odboje. K realizaci velkorysého záměru o masovém rozšíření náborových plakátů a pohlednic do českých škol již ovšem nedošlo.

 

Dopisnice čs. legií v Rusku

Za první světové války vydávaly na území Ruska osvětové kluby jednotlivých čs. pluků pohlednice pouze příležitostně a v omezeném počtu. Sloužily k charitativním účelům (podpora válečných invalidů a sirotků) nebo prostřednictvím vlasteneckých hesel posilovaly legionáře k dalšímu boji. Plnily podobně jako letáky propagační funkci. Proslulá je pohlednice s reprodukcí portrétu praporečníka České družiny Jaroslava Heyduka. Byla vydána v Petrohradě roku 1916. Na dopisnicovém formátu vyšla v roce 1918 i kresba Františka Parolka ve prospěch Invalidního fondu 1. čs. střelecké divize. Původní kresebný návrh poštovní známky zhotovil autor k prvnímu výročí bitvy u Zborova.

Poměrně často vojáci využívali vlastní portrétní snímky nebo pohlednice z lokalit, kudy procházeli. Fotografování nebylo za první světové války zcela běžné, proto svým blízkým zasílali alespoň ručně kreslené či malované dopisnice.

Teprve se vznikem Informačně osvětového odboru v Jekatěrinburku přišly v průběhu roku 1918 do oběhu soubory dopisnic v tisícových nákladech. Na pohlednicích se objevují po boku vojáků děvčata v lidových krojích nebo figury slavných postav české historie. Na papír nízké gramáže byly tištěny reprodukce portrétních fotografií československých státníků nebo záběry významných politických událostí z počátků existence republiky. Velmi rušivý rastr kazí jejich celkový dojem. Svůj účel ovšem aktuálně splnily. Přiblížily našim vojákům, putujícím po sibiřské magistrále vzdálenou realitu domácího dění.

Kvalitnější provedení je zřejmé u souboru vánočních a novoročních pohlednic. Malé děti převlečené do ruských lidových krojů radostně mávají s přáním všeho nejlepšího a také brzkého návratu do vlasti.

Do působnosti Informačně osvětového odboru OČSNR spadalo řízení veškeré kulturní činnosti čs. legií v Rusku. Členové odboru zakládali plukovní knihovny, pořádali divadelní a hudební představení. Podobně jako v Rakouském tiskovém stanu byli i zde organizováni váleční malíři a sochaři. Nejlepší umělecká díla Jindřicha Vlčka, Františka Parolka nebo Oty Matouška byla reprodukována na pohlednicích, vydaných v letech 1919–1920 většinou již v Československu nákladem Památníku odboje.

 

Československá polní pošta v Rusku

Distribuci veškeré vojenské korespondence, balíků a peněžních zásilek zajišťovala v ruských legiích čs. polní pošta v Rusku. Byla zřízena až téměř na konci války, teprve v únoru roku 1918. Zpočátku spadala organizačně pod Odbočku ČSNR, od října 1918 přešla pod správu Generála-ubytovatele štábu čs. vojsk na Rusi. Velitelem Správy čs. polní pošty byl jmenován podporučík Antonín Novotný.

První spojení mezi poštovními úřady bylo zřízeno na trase Samara – Irkutsk, posléze mezi Čeljabinskem a Vladivostokem. Veškerou přepravu zajišťovala na uvedených trasách téměř výhradně železnice. Poštovní pytle byly převáženy v těpluškových vozech nebo kurýrní službou, zřejmě ruskou.

V prvních měsících se zaměstnanci poštovních úřadů a expozitur potýkali s nedostatky základních potřeb, aby vůbec mohli zajistit jejich provoz. Situace nebyla o nic lepší ani na jaře 1919. Jeden ze zaměstnanců polní pošty v Tomsku si stěžoval na zoufalý stav služebních oděvů: “Jsme všichni tři Parkos, Němec i já blízcí katastrofě, že nám jako představitelům polní pošty v Tomsku vylezou kolena z kalhot a lokte z bluz a pomalu se rozpadneme na povrchu v prach a popel. Kromě toho vykazují příkrovy lidského těla u dvou první takové nebezpečné díry, že odpadá chuť je zašívat, poněvadž vedle jedné vyrostou hned dvě jak houby po dešti“.

Nespolehlivé tzv. těpluškové spojení nahradilo během roku 1918 šest poštovních železničních (ambulančních) vozů na trase Čeljabinsk – Vladivostok, opatřených nápisy v českém, ruském a francouzském jazyce. Dalších deset poštovních vozů bylo uvedeno do provozu mezi stanicemi Čeljabinsk – Tjumeň a Zlatoúst – Omsk. Aby nebyla přeprava zásilek přetížena, bylo pro vojáky stanoveno omezení odesílání korespondence na jeden kus ve čtrnáctidenním intervalu

Veškerou službu polní pošty v Rusku zajišťovalo 103 stálých zaměstnanců a 12 zajatců jako pomocný personál (podle statistiky ke dni 31. 1. 1919). Nedostatek profesionálů byl vzhledem k dané situaci vcelku pochopitelný. Amatéři tvořili čtyři pětiny z celkového počtu zaměstnanců čs. polní pošty [VÚA, fond Čs. polní pošta, karton 2]. V období od září 1918 do ledna 1919 bylo mezi jednotlivými poštovními úřady přepraveno přes jeden milión zásilek.

Čs. polní pošta neposkytovala poštovní služby pouze čs. vojákům, ale od podzimu 1919 byla využívána i spojeneckými vojsky. Ve čtrnáctidenních lhůtách fungovala i dálková pošta na trase Sibiř – Paříž – Praha.

Od listopadu 1918 byla kromě korespondence dopravována i balíková pošta a peněžní zásilky. O přepravu civilních zásilek musely být příslušnému poštovnímu úřadu podány k tomu účelu speciální žádosti.

Činnost čs. polní pošty v Rusku trvala zhruba dva roky. Jednotlivé úřadovny byly uzavírány postupně během první poloviny roku 1920.

Ilona Krbcová

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha