Dozvuky: Výtvarné umění po první světové válce

K letošnímu stému výročí konce první světové války připravila londýnská galerie Tate Britain velmi zajímavou výstavu, která představila vliv do té doby největšího válečného konfliktu na výtvarné umění. Zaměřila se výhradně na malíře a sochaře z Británie, Francie a Německa. Časově byla ohraničena roky 1916 a 1932, končí tedy těsně před nástupem nacistů v Německu.

 

Výstava představila více než 150 prací, a to nejen olejomaleb či kreseb a několika skulptur, ale také dobové artefakty, které byly vystaveny v několika vitrínách. K nim patří například i britská, francouzská a německá přilba hned v úvodu expozice.

V jednom z prvních výstavních sálů snad každého musela zaujmout ukázka z němého filmu Vzducholodí nad bitevními poli, jehož natáčení začalo nedlouho po uzavření příměří 11. listopadu 1918 a pokračovalo až do srpna následujícího roku. Film obsahoval zejména otřesné záběry ruin belgického města Ypry, které bylo během první světové války téměř zcela zničeno. Winston Churchill dokonce po válce navrhoval, aby nebylo obnoveno, ale aby jeho trosky zůstaly trvalou připomínkou hrůz první světové války. To se však naštěstí nestalo, Ypry vstaly doslova z popela a v rekonstruované budově někdejší Soukenické tržnice tak dnes můžeme navštívit Muzeum Flanderských polí, které Velkou válku připomíná nejmodernějšími výstavními prostředky. V současné londýnské expozici bylo také možné porovnat filmové záběry s plátnem C. R. W. Nevinsona z roku 1916, které britský malíř nazval Ypry po prvním bombardování.

Výstava umožnila porovnat přístup britských, francouzských a německých výtvarníků k citlivému tématu první světové války. Například němečtí umělci se ve svých dílech vyjadřovali mnohem drsněji než jejich kolegové z Albionu. Na výstavě nechyběly ani práce mnoha významných malířů, které proslavila nejen „válečná“ tvorba. K nim bezesporu patří například Max Ernst, George Grosz, Otto Dix, Fernand Leger či Paul Nash a také v neposlední řadě Henry Moore nebo Jacob Epstein. Představme proto alespoň reprodukcemi část vystavených děl.

Jaroslav Beránek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha