Pokusy vytvořit střelu plněnou rozsekaným kovem působící na dálku proti nekrytým živým cílům se objevovaly již dříve. K všeobecnému uplatnění dochází až v druhé polovině 19. století a bývá spojováno s anglickým důstojníkem Shrapnellem, jehož jméno střela dostala. Pruský 12 liberní šrapnel ze sbírek VHÚ Praha se používal pro pruské kanóny model 1858. Tyto kanóny měly hladkou hlaveň a byly nabíjené zepředu. Celý náboj se skládal ze šrapnelu umístěného v nosítku a prachové náplně. Takto se vkládal zepředu do hlavně. Samotný šrapnel pak byl složen z těla, olověných kuliček, vodícího talíře a zapalovače.
Šrapnel byl součástí původní sbírky Památníku odboje.