24cm hlaveň moždíře z roku 1854

Od poloviny 15. století se začínají na bojištích objevovat moždíře, zbraně s masivní krátkou hlavní o velké ráži. Hlaveň vyrobená z bronzu nebo ze železa byla umístěna v dřevěné lafetě, která byla pevná, stabilní a bez kol. Moždíře střílely většinou granáty plněné prachem s elevací nad 45°. Ty pak dopadaly na cíl téměř svisle. Takový způsob střelby našel uplatnění především při obléhání měst a pevností. V roce 1453 se moždíř osvědčil při obléhání Cařihradu a poté se začal hojně používat po celé Evropě. Lafety moždířů měly různou podobu, od nízkých, podobných rámům až po vysoké, s trojúhelníkovými tvarovanými bočnicemi. Hlavně byly do bočnic uchyceny dvěma způsoby. První způsob uchycení byl dvěma postranními čepy uprostřed hlavně. Druhý způsob byl jedním dlouhým čepem umístěným za komoru. Ukázkou druhého způsobu je hlaveň 24 cm moždíře, která se nachází ve sbírkách VHÚ Praha. 70 cm dlouhá a 65 cm široká hlaveň s uchem je vyrobena z bronzu. Lafetové čepy jsou umístěné v dolní části za komorou. Moždíř byl vyroben v Arsenalu ve Vídni v roce 1854, což nasvědčuje vyražený nápis na hlavni.

Do sbírek VHÚ Praha byla hlaveň získána za 1. republiky nákupem od pražské firmy Josef Brukner a synové.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha