9cm polní kanón vz. 1875/96

Rozvoj průmyslové výroby ve druhé polovině 19. století umožnil i modernizaci dělostřelecké techniky. První snahou bylo snížení nabíjecí doby dosavadních děl. Pokusy se zezadu nabíjeným dělem s drážkovanou hlavní prováděl řadu let švédský průmyslník baron Wahrendorf. V roce 1858 převzalo jeho dělo Prusko a brzy nato Rakousko, které je zavedlo jako dvanácticentimetrový kanón vzor 1861. Ovšem ovládání uzávěru bylo ještě velmi složité a vyžadovalo spolupráci dvou mužů i celé obsluhy. Vývoj zadem nabíjených děl pokračoval a Wahrendorfův závěr byl postupně vytlačen závěry dokonalejších konstrukcí. Plochý klínový závěr již byl obsluhován jediným mužem a uspokojivě řešil i otázku utěsnění hlavně při výstřelu. Rakousko-uherská armáda zavedla do výzbroje kanón tohoto typu pod označením devíticentimetrový polní kanón vzor 1875. Měl sice ještě bronzovou hlaveň, ale lafeta byla ocelová a zajišťovala vyšší pohyblivost v terénu. V roce 1896 bylo toto dělo modernizováno. Jeho lafeta dostala odpérovanou ostruhu, která měla zabránit odskoku děla po výstřelu. Pojmenování bylo změněno na vzor 1875/96 a oba typy kanónů tvořily jádro výzbroje rakouského dělostřelectva a sloužily v rakousko-uherské armádě ještě za první světové války.

Ve sbírkách VHÚ Praha se nachází jeden takovýto kanón. Jeho 480 kg těžká hlaveň s číslem 289 byla vyrobena v roce 1876. VHÚ Praha získal toto dělo do svých sbírek v roce 1926 převodem ze skladu hlavní zbrojnice.

Hmotnost děla 1 180 kg

Délka hlavně 2 060 mm

Ráže: 87 mm

Střelivo: dělené

Hmotnost střely 6,36 kg

Počáteční rychlost střely 448 m/s

Maximální dostřel 4 500 m

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha