9cm šrapnel do polního kanónu vz. 1875/96

 

Polní kanón vzor 1875/96 s pevnou bronzovou hlavní a ocelovou lafetou tvořil koncem devatenáctého a v prvních letech dvacátého století jádro výzbroje rakousko-uherského dělostřelectva. Přestože na počátku 1. světové války šlo už o zastaralý dělostřelecký materiál, sloužily tyto kanóny po celou válku a dokonce čtveřice těchto děl byla po vyhlášení samostatnosti Československa v říjnu 1918 ve výzbroji právě se rodícího československého dělostřelectva. Jako nejčastější munice se do tohoto kanónu používaly šrapnelové náboje. Střela o ráži 87 mm byla vyrobena z ocelolitiny a měla čtyři vodicí obroučky. Na vrcholu předního ogiválu se nachází otvor pro mosazný časovací zapalovač. Vnitřek střely tvořila dutina rozdělená na dvě části pístem. Horní část dutiny měla hvězdicovitý průřez o deseti cípech, kde bylo uloženo165 olověných fragmentačních kuliček v kalafunové zálivce. Ve spodní části dutiny pod pístem se nachází komora s výmetnou náplní. Šrapnel měřil 195 mm bez zapalovače, 240 mm se zapalovačem a vážil 6,36 kg. Jeho počáteční rychlost při výstřelu byla 448 m/s, byl schopen doletět do 4 500 m.

Šrapnel je součástí sbírky VHÚ Praha od jejího založení.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha