Aero Ae-45

 

V roce 1945 vypsalo Ministerstvo dopravy soutěž na stavbu lehkého čtyřmístného aerotaxi určeného pro nepravidelnou dopravu. V soutěži zvítězil projekt konstruktérů M. Baitlera, J. Bouzka, O. Němce a F. Vlka z továrny Aero. Nový letoun vzlétl poprvé 21. července 1947. První Ae-45 převzali zahraniční zákazníci v Maďarsku, Švýcarsku a Itálii. Několik Ae-45 převzala pro nepravidelnou dopravu zlínská dopravní společnost Svitlet. Pak již následovaly Československé aerolinie, které zahájily jako jedny z prvních po válce stálou taxislužbu. Také vojenské letectvo obdrželo řadu letadel tohoto typu a pod označením K-75 je používalo ke spojovací službě.

Mateřský závod Aero ve Vysočanech postavil v letech 1948–1951 celkem 200 kusů Ae-45. Poté co se připravovala likvidace závodu ve Vysočanech a stavba nových objektů ve Vodochodech, byla výroba Ae-45 zastavena. V roce 1953 ji však obnovil národní podnik Let v Kunovicích. Tato produkce dala do roku 1961 dalších 228 kusů, označovaných jako Ae-45 S “Super”.

V největší expoziční hale Leteckého muzea VHÚ je vystaven stroj Ae-45 výrobního čísla 49011 a imatrikulace OK-DMO. Zde se v historii tohoto letadla vyskytuje několik nejasností. S číslem 49011 bylo totiž v roce 1949 vyrobeno Aero Ae-45 zapsané v rejstříku jako OK-DCK. To také udávají výrobní štítky na trupu vystaveného exponátu. Tento stroj pak byl dodán n.p. Svit a provozován u jeho společnosti Svitlet pro obchodní účely. V roce 1951 jej spolu s ostatními letouny Svitletu převzaly ČSA pro svoji divizi aerotaxi.

Naproti tomu letadlo později imatrikulované jako OK-DMO neslo výrobní číslo 49013 a podle zápisů v Letadlové knize sloužilo zpočátku u 50. spojovacího leteckého pluku v Klecanech. Prodělalo jednu generální revizi, a to v roce 1957. Poté bylo v roce 1959 předáno Svazarmu Praha a 10. 6. obdrželo civilní Osvědčení o způsobilosti k létání č. 3052, a byla mu přidělena imatrikulace OK-DMO. Ovšem všechny nové doklady byly vystaveny na výrobní číslo 49011, nikoliv tedy na původní 49013. Zřejmě tedy někdy v průběhu jeho služby došlo ke kombinaci dílů obou strojů v jeden celek se stávajícím označením. Nicméně od roku 1959 OK-DMO létalo spolehlivě hlavně v okolí Prahy a později na jihu Čech. Poměrně často bylo používáno k vyhlídkovým letům, jak o tom svědčí útržky původních letenek nalezených v palubní kapse.

Dne 28. 6. 1963 letoun přistál bez podvozku na břicho, přičemž byly zničeny stavitelné vrtule V-401 a nahrazeny pevnými na zemi stavitelnými vrtulemi V-301. Ke dni 19. 8. 1967 měl nalétáno 1 220 h 46 min při 3 231 startech. V říjnu téhož roku mu pak propadlo Osvědčení o letové způsobilosti. Po provedené prohlídce byl vydán souhlas s jeho technickým přeletem do Prahy Kbel a to již s pevným určením – předání do sbírky VHÚ. Samotný přelet uskutečnil pilot Fiedler dne 13. 11. 1967 a letoun byl ještě téhož dne předán Letecké skupině VHÚ. Později byl vystaven v expozici nově vzniklého Leteckého muzea, kde v původním stavu setrval dodnes.

Motory 2 x Walter Minor 4-III o výkonu 77 kW (105 k) při 2 500 ot/min

rozpětí 12,25 m

délka 7,54 m

hmotnost prázdného letounu 820 kg

max. rychlost  280 km/h

dostup  4 700 m

dolet  1 000 km

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha