Boje o Guadalcanal – americká letadlová loď Wasp

Snímek pořízený na počátku druhé světové války zachycuje americkou letadlovou loď Wasp (CV-7); ostrůvek letadlové lodi je na pravoboku. Letadlová loď Wasp byla potopena 15. září 1942 během bojů o Guadalcanal. Dne 7. srpna 2017 si připomínáme 75 let od amerického vylodění na Guadalcanalu, jež znamenalo začátek spojenecké ofenzívy v Pacifiku.

 

Washingtonskou námořní konferencí z roku 1922 byl celkový výtlak amerických letadlových lodí omezen na 135 000 tun. V polovině třicátých let, po zahájení stavby letadlových lodí Yorktown a Enterprise, zbývalo 15 000 tun – tuto kapacitu se americké námořnictvo rozhodlo bezezbytku využít. Výsledkem byla jediná loď své třídy, pojmenovaná Wasp. Její stavba byla zahájena 1. dubna 1936, loď byla spuštěna na vodu 4. dubna 1939 a do služby přijata 25. dubna 1940. Aby splňovala limit výtlaku, byla menší, pomalejší a hůře pancéřovaná než jiné americké letadlové lodě: délka činila 226 m (u lodí třídy Yorktown 251 m), maximální rychlost činila 29,5 uzlu (32,5 uzlu u Yorktownu). Hlavňovou výzbroj představovalo 8 děl ráže 127 mm a menší protiletadlová děla; na Wasp se mohlo vměstnat až sto letadel.

Po vstupu USA do druhé světové války se Wasp vyznamenal ve Středozemním moři, když v dubnu a květnu 1942 dvakrát dopravil britská bojová letadla k Maltě k posílení tamních leteckých sil. Osudným se lodi staly až boje kolem ostrova Guadalcanalu v Tichomoří: dne 15. září 1942 byla torpédována japonskou ponorkou I-19 a ránu z milosti jí zasadila vlastní doprovodná plavidla.

V prvních měsících po vstupu do druhé světové války šly japonské ozbrojené síly zprvu od vítězství k vítězství a ovládly obrovské oblasti na Dálném východě a v Tichomoří. Pomáhaly jim v tom prvek překvapení, fanatismus i vynikající úroveň jejich námořních a leteckých sil. Japonsko však mělo mnohem slabší hospodářskou základnu než Spojené státy. A v bitvách, ve kterých Japonci utržili první vážné nezdary, Američané ani materiální převahou nedisponovali. Již v květnu 1942 došlo k zastavení japonského postupu v jinak nerozhodné bitvě v Korálovém moři.

Počátkem června 1942 pak americké námořnictvo na hlavu porazilo silnější japonský operační svaz v bitvě u Midway. Američané ztratili jednu letadlovou loď, Japonci všechny čtyři, které v bitvě nasadili. Pro Japonce byly fatální i ztráty skvěle vycvičených pilotů, které nebylo v japonských silách nahradit. Z této rány se japonské loďstvo již nevzpamatovalo. Americká zbrojní výroba se neustále zvyšovala tempem, jakému se Japonci v žádném případě nemohli vyrovnat. Američané se sice rozhodli zaměřit největší část svého válečného úsilí na porážku evropských mocností Osy, avšak Japonci byli tou samou dobou zaměstnáni válkou v Číně a na indické hranici. Celkově vzato tak Japonsko muselo čelit stále větší nepřátelské převaze.

Jednou z největších hrozeb pro Spojence představovala možnost japonského útoku na Fidži a Novou Kaledonii – japonská kontrola těchto ostrovů by přerušila spojení mezi USA a Austrálií. Japonci již ovládli klíčovou námořní základnu v Rabaulu na ostrově Nová Británie, ležícím severovýchodně od pobřeží Nové Guineje. Dobyli také Šalomounovy ostrovy, ležící jihovýchodně od Rabaulu, a na ostrově Guadalcanal horečně stavěli letiště – zcela však zanedbali nutnost jeho ochrany bojovými jednotkami. Američané se rozhodli chopit strategické iniciativy a zahájili operaci Watchtower („Strážní věž“). 7. srpna 1942 se 1. divize americké námořní pěchoty pod velením generála Vandegrifta vylodila na Guadalcanalu a přilehlých ostrůvcích, z nichž stojí za zmínku alespoň Tulagi. Na Tulagi byl počáteční japonský odpor záhy překonán, na Guadalcanalu byla situace zcela odlišná.

Zprvu šlo všechno dobře, nepočetní Japonci opustili fakticky dokončené letiště a zmizeli v džungli. Již v noci z 8. na 9. srpna však ke Guadalcanalu připlula skupina japonských křižníků pod velením viceadmirála Mikawy a v bitvě u ostrova Savo způsobila Američanům těžké ztráty. Japonci záhy začali přisouvat na ostrov pozemní jednotky, avšak nikdy ne tolik, aby získali nad Američany převahu. Bylo to způsobeno i tím, že Američané letiště začali využívat (pojmenovali je po padlém hrdinovi od Midwaye, majoru Loftonu Hendersonovi). Pomalé japonské transportní lodě tak nemohly plout na Guadalcanal, aniž by se za denního světla ocitly v dosahu amerických bombardérů. Přísun posil ponejvíce závisel na tzv. „Tokijském expresu“, tedy na skupinách torpédoborců, které vyplouvaly z Rabaulu: díky své rychlosti se dokázaly dostat za tmy na Guadalcanal a ještě při svítání se již nalézaly daleko od ostrova.

Torpédoborce však měly i jiné naléhavé úkoly a navíc nebyly vhodné pro úlohu transportních plavidel – unesly málo nákladu. Na místě se nemohly zdržovat dlouho, proto obvykle shazovaly sudy se zásobami do vody poblíž břehů držených japonskou armádou. Jiný pokus, jak zásobovat vojska na ostrově, představovala speciálně uzpůsobená torpéda vypouštěná z ponorek a naplněná rýží. Jednalo se o nesmírně neefektivní způsoby zásobování. Japonci na Guadalcanalu tak strádali nedostatkem všeho – nejen těžkého vybavení, ale i potravin.

Za těchto okolností není překvapivé, že japonští velitelé Hjakutake a Kawaguči nedokázali Hendersonovo letiště – a tedy i ostrov – dobýt nazpět. Poslední velký pozemní útok skončil nezdarem 26. října 1942 a po námořních střetnutích v listopadu bylo zjevné, že dostatečné posílení japonských jednotek na ostrově není proveditelné. Japonské vrchní velení se v prosinci rozhodlo přeživší vojáky stáhnout.

Spořádaná evakuace japonských sil proběhla počátkem února 1943, na japonské straně se jednalo o nejlépe provedenou část bitvy o Guadalcanal – Spojenci se po celou dobu evakuace domnívali, že Japonci naopak přisunují posily. Američtí velitelé si skutečný stav věci uvědomili až 9. února, dva dny poté, co se od Guadalcanalu odplula poslední japonská loď. Ze zhruba 36 000 japonských vojáků, kteří na Guadalcanalu celkem bojovali, jich přežilo asi 10 000 – většina mrtvých zemřela naprostým vyčerpáním nebo na nemoci. Američané do pozemních bojů nasadili asi 60 000 mužů, z nichž padlo asi 1500.

Na moři byly ztráty vcelku vyrovnané, ve vzduchu získali leteckou převahu Američané a způsobili Japoncům těžké ztráty na strojích i letcích. Američané mohli své ztráty snadno nahrazovat, zatímco Japonci nikoli. Současně s boji na Guadalcanalu byl zastaven japonský postup proti Port Moresby na Nové Guinei a Spojenci získali pevnou základnu pro operace proti dalším japonským opěrným bodům v oblasti. Boje na Guadalcanalu tak pro válku v Tichomoří měly stejný význam jako bitva u Stalingradu pro další vývoj války v Evropě.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha