Břetislav Bartoš, Plakát k výstavě Náš odboj, 1919.

 

Malíř a legionář Břetislav Bartoš vytvořil v roce 1919 plakát k první velké výstavě, kterou uspořádal Památník odboje u příležitosti 1. výročí vzniku Československa.  Od 28. října 1919 byly v prostorách Obecního domu v Praze prezentovány výsledky muzejní činnosti za prvních několik měsíců existence této instituce, která byla předchůdcem dnešního Vojenského historického ústavu v Praze. Autor plakátu se držel své tradiční figurální kompozice – postavy sokolského cvičence, držícího v jedné ruce zbraň jako symbol odboje a v druhé holubici jako symbol svobody. V pozadí je zobrazen znak českého královského lva v kombinaci se znakem Slovenska. Bartoš použil kombinaci národních barev – červené, modré a bílé.

Břetislav Bartoš (1893–1926) se svým mimořádným uměleckým nadáním prosadil již jako velmi mladý. Krátce po absolvování Akademie výtvarných umění přerušila jeho činnost válka. Bartoš narukoval na jižní frontu a po necelém roce, v červenci roku 1915, přeběhl u Doberda k italské armádě. Jako příslušník nepřátelského státu byl zajat a do roku 1917 žil v zajateckém táboře v pevnosti Final Marina u Janova. Právě zde vytvořil největší množství svých akvarelových kreseb a skic, které později použil pro svá monumentální plátna. V dubnu roku 1918 vstoupil do řad 31. střeleckého pluku čs. legií v Itálii v hodnosti desátníka. Po válce pracoval jen velmi krátce v Kanceláři čs. legií při MNO v Praze. Kvůli nemoci se uchýlil na rodné Valašsko, kde se nadále usilovně věnoval malířské tvorbě. Zemřel velmi mladý ve věku 33 let na tuberkulózu.

Bartošovu uměleckou tvorbu nelze zařadit k žádnému známému uměleckému směru. Za první světové války přizpůsobil svůj osobitý styl spíše realismu, který byl pro něj vzhledem k omezeným podmínkám zajateckých táborů nejpřijatelnější. Po návratu do Československa se ve svých dílech zabýval především sociálními a politickými tématy. Například bojům o Těšínsko v roce 1919 věnoval celý cyklus dřevorytů. Jako ilustrátor spolupracoval také s Petrem Bezručem, jehož epická látka z dělnického prostředí mu byla velmi blízká. Jeho poslední díla opouštějí charakteristickou dynamičnost a bojovnost a přiklánějí se ke klidným motivům tradičních lidských hodnot.

Tisk, litografie, papír, 141 x 86,5 cm.

Plakát byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze od soukromého majitele v roce 1993.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha