Části letounu Hansa-Brandenburg D.I (KD), výr. č. 546

Počátkem listopadu 1918, tedy ihned po vzniku nové republiky, byla naplánována a ve dnech 9. až 13. listopadu brilantně provedena přepadová akce, při níž naše mladé letectvo získalo velké množství materiálu z bývalého rakousko-uherského letiště Cheb. Vojáci pod velením setníků Jaroslava Rošického a Klementa Adamce silou obsadili v Němci ovládané oblasti letiště, zaujali kruhovou obranu a postupně vytřídili veškerý použitelný letecký materiál. Schopné letouny byly do Prahy přeletěny vzduchem, neschopné stroje, motory, náhradní díly, palivo a maziva pak byly odeslány vlakem. Patrně z této kořisti nebo z obdobného výpadu do skladu v Plané u Chebu v prosinci 1918 pochází části stíhacího letounu Br D.I (Kampf Doppeldecker), který vyvinula německá firma Hansa und Brandenburgische Flugzeugwerke pro rakousko-uherskou Luftfahrtruppe v roce 1916. Konstruktérem tohoto neobvykle řešeného dvouplošníku byl známý Ernst Heinkel. K vytvoření hvězdicového mezikřídelního systému jej vedla snaha o minimalizování tehdy běžných lanových výztuh, u nichž bylo stále potřeba upravovat jejich napětí. Mateřská továrna postavila padesát kusů sériových letounů, jež se dostaly na frontu koncem roku 1916. Tyto stroje byly poháněny šestiválcovými motory Austro-Daimler o 160 k (118 kW). Mezitím se rozběhla licenční výroba u vídeňské firmy Phönix Flugzeugwerke A.G., která dala dalších 72 kusů Br D.I s výkonnějšími motory Austro-Daimler o 185 k (136 kW). Sériová letadla byla vyzbrojena většinou jedním nesynchronizovaným kulometem Schwarzlose M.7/12, ráže 8 mm, který byl umístěn nad horním křídlem. Je třeba říci, že letouny Br D.I nebyly u pilotů příliš oblíbeny pro svoje špatné vlastnosti. Trpěly malou stoupavostí, vrozenou nestabilitou a neoslňovala ani jejich rychlost. Řada strojů skončila haváriemi, aniž by na tom měl nepřítel nějaký podíl. Přesto některá rakousko-uherská esa, jako Hauptmann Godwin Brumowski, Oberleutnant Frank Linke-Crawford nebo Offizierstellvertreter Julius Arigi, dosáhla na letounech „KD“ několika vítězství. Služba tohoto typu v první linii končila prakticky na sklonku roku 1917, kdy přicházely k polním útvarům modernější a lepší stíhací letouny. Poté tyto stroje dosluhovaly, většinou u cvičných jednotek, prakticky až do konce války.

Unikátní části letounu Hansa-Brandenburg D.I (KD) č. 28.68 jsou zbytky stroje vyrobeného na počátku roku 1917 u firmy Phönix Flugzeugwerke A.G. Ještě na jaře téhož roku přišel k bojovým jednotkám. Samotný letoun, zřejmě po havárii, se po válce dostal do sbírek Národního technického muzea. Občasně vystavováno bylo však pouze torzo trupu. Polovina horního křídla, podvozku a směrové kormidlo se nacházely v depozitáři a v sedmdesátých letech minulého století byly převedeny do sbírek VHÚ. Vcelku byly všechny části vystaveny až v roce 2008 v rámci výstavy “Za císaře i republiku” v Praze-Kbelích, která mapovala počátky našeho letectva.


Hlavní technické údaje

Rozpětí: 8,5 m
Délka: 6,35 m
Výška: 2,8 m
Prázdná hmotnost: 690 kg
Max. vzletová hmotnost: 960 kg
Max. rychlost: 175 km/h
Dostup: 3 000 m
Vytrvalost: 2,5 h
Motor: Austro-Daimler o výkonu 185 k (136 kW)
Výzbroj: většinou jeden kulomet Schwarzlose M.7/12, ráže 8 mm

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha