Čechoslováci a Poláci na společné hranici

Snímek pořízený roku 1946 zachycuje československé a polské vojáky a civilisty na společné hranici.

 

Vztahy mezi meziválečnou ČSR a Polskem byly kaleny polskými nároky na česká a slovenská území, jež vyvrcholily polským podílem na záboru čs. pohraničí po Mnichovu. Úvahy exilových představitelů obou zemí za druhé světové války o vytvoření čs.-polské konfederace nepřinesly žádné výsledky.

Roku 1945 se společná hranice prodloužila na německý úkor a objevily se nové spory – o Kladsko, Hlubčicko a Ratibořsko. Eskalaci napětí však bránil vliv Sovětského svazu a ve výsledku Československo nezískalo z tradičních českých území ve Slezsku nic; naopak mnohatisícová česká menšina v Kladsku zanikla.

V září 1947 se právě ve slezské Szklarske Porębě odehrála událost, která ovlivnila další osud Československa: ustavující konference Informačního byra („Kominforma“; nástupce Kominterny, rozpuštěné roku 1943). Na ní se KSČ stala terčem ostré kritiky a Gottwald se zavázal urychlit převzetí moci v ČSR. Po pevném zapojení obou zemí do sovětského bloku byly všechny spory mezi Polskem a Československem utlumeny.

Konečně 13. června 1958 byla uzavřena smlouva, jež měla ukončit hraniční spory, a dne 17. října 1958 čs. Národní shromáždění přijalo ústavní zákon č. 62/1958 Sb., o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou. V pozdějších letech, zatímco docházelo k několika menším korekcím společné hranice a spory mezi komunistickými vládami uhasly, se čs. a polští disidenti na hranicích tajně scházeli, aby svým zemím vydobyli nazpět svobodu.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha