Čepice čs. legionářů v Rusku, 1918

 

Pokrývkou hlavy ruské armády na počátku 1. světové války byla standardní čepice vzor 1907 (Pochodnaja furažka obrazca 1907). Ta se vyráběla z šedozeleného vlněného sukna a byla opatřena štítkem z lisované kůže, po vypuknutí války natřeným barvou v odstínu stejnokroje. Na přední části byla připevněna oválná kokarda v barvách romanovců. Českoslovenští legionáři používali jako svébytné označení na čepicích bíločervenou stužku. Stužka tvořila nejprve různými způsoby podklad carské kokardy, později bylo nařízeno kokardy překrýt. Na původních snímcích nalézáme skutečně pestrou paletu těchto úprav, od přemalování původní kokardy vodorovně či šikmo děleným bíločerveným polem, či jejich obšití příslušně barevnou tkaninou. Konečnou podobu vzhledu čepicového označení přinesl až duben 1918. Rozkazem z 16. dubna bylo nařízeno sejmout veškeré kokardy z letních i zimních pokrývek hlavy a nahradit je pod úhlem 60° zleva shora vpravo dolů šikmo našitou bíločervenou stužkou o šířce 1-2 cm. Délka stužky na čepicích závisela na výšce okolku, na zimních pokrývkách měla dosahovat délky 4 cm.  Čepice je doplněna splétaným koženým podbradníkem.

Předmět je součástí původní sbírky Památníku odboje.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha