Československá šavle pro důstojníky armády vzor 24

 

Stejně jako u ostatní výzbroje byly po vzniku ČSR několik let používány trofejní poboční zbraně přivezené legionáři nebo zanechané na území republiky po rozpadu Rakousko-Uherska. S výjimkou jezdecké šavle vzor 1904 však žádná z rakousko-uherských pobočních zbraní nebyla v československé armádě zavedena jako regulérní předpisový model. Předpisem MNO D-XIII-1a z roku 1924 byla do výzbroje zavedena jednotná šavle vzor 24, která se stala poboční zbraní důstojníků všech druhů zbraní, s výjimkou letectva.

Šavle pro důstojníky armády je někdy v prvorepublikových předpisech označována jako vzor 24 A, šavle pro rotmistry a strážmistry jako vzor 24 B. Všechny šavle i kordy, které byly v období první Československé republiky ozbrojenými a uniformovanými složkami (policie, četnictvo, finanční stráž) užívány, z těchto dvou vzorů vycházely a liší se od nich často jen drobnými úpravami ve výzdobě koše nebo počty jeho úponků.

Mírně zakřivená čepel byla broušena po jedné straně, její povrch byl u služebních šavlí matován, u vycházkových niklován. Šířka čepele byla u vycházkových šavlí do 20 mm, u služebních 23-25 mm. Čepele byly vyráběny v různých délkách, rozhodovala tedy výška postavy a byla-li zavěšena, měla dosahovat ke kotníku levé nohy.

Jílec zbraně je tvořen rukojetí a košem. Rukojeť byla vyrobena z bukového dřeva, potažena rybí kůží z vyzy velké nebo jesetera a ovinuta splétaným drátkem z bílého kovu. Koše šavlí byly lisovány ze slitiny mědi a niklu v poměru 80:20. Tento materiál byl k výrobě užíván zejména dominantním výrobcem chladných zbraní v období první republiky, firmou Wlaszlovits ve východoslovenském Štósu. Menší firmy tento poměr většinou nedodržovali. Koše šavlí pro rotmistry armády od firmy Hynek Hojtaš Praha byly například vyráběny z poniklovaného železného plechu, takže oproti standardnímu výrobku firmy Wlaszlovits byly silně magnetické a v případě poškození povrchové úpravy byly napadeny korozí.

Na vnější straně je koš šavle vyklenutý a na třech místech proříznutý, takže tvoří tři páskové úponky. Celá vnější plocha koše je zdobena stylizovanými lipovými ratolestmi, uprostřed oblouku je umístěn malý státní znak.

Pochvy šavlí jsou vyrobeny z ocelového plechu, jejich povrch je niklován. Obústek je do pochvy zalisován s malým přesahem. Pochvy jsou opatřeny jedním nebo dvěma pevnými závěsnými očky podle toho, ve které době a jakým způsobem byla šavle nošena.

Součástí zbraně byl také třapec (portepé), bez něhož nesměla být šavle nošena. Skládal se ze žaludu a upevňovací pásky. Zprvu byl třapec pro generály vyroben za zlatého a pro důstojníky ze stříbrného dracounu. Rotmistři nosili třapec z červené safiánové kůže. Později byl třapec ze zlatého dracounu určen pro důstojníky a ze stříbrného pro rotmistry. Poddůstojníci nosili třapec z hnědé vlny a hedvábí. Třapec se vázal kolem jílce a protahoval mezi úponky koše.

Po odstranění spodního kroužku pochvy se při služebních úkonech (dozorčí a strážní služba, přehlídky, raport) šavle nosila v koženém závěsníku, který se dvěma karabinkami připínal do oček na služebním pásu, tzv. dohodě. Šavle pak visela svisle podél levé nohy. Při služebních úkonech mimo tvar a při soukromých příležitostech, kdy důstojníci a rotmistři nosili vycházkový pás, se na očko tohoto pásu připínal karabinkou závěsný řemínek, na jehož druhém konci byla také karabinka, jež se připnula na horní kroužek pochvy. Šavle pak byla nošena v levé ruce. Pokud potřeboval nositel zbraně mít obě ruce volné, bylo možné šavli očkem pochvy zavěsit na hák, který byl v horní polovině závěsného řemínku. Šavle poté opět visela svisle podél levé nohy.

Délka 919 mm, délka čepele 781 mm, šířka čepele 24 mm, hmotnost 682 g, hmotnost s pochvou 1070 g.

Šavle byla do sbírky VHÚ získána darem v roce 1951.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha