Československý agenturní přijímač MARJÁNKA

 

Zásadní roli ve spojení s protektorátem sehrála československá Vojenská rádiová ústředna (VRÚ) ve Velké Británii. Její počátky spadají do září 1939, kdy zahájila pokusný provoz radiostanice umístěná ve vile na londýnském předměstí West Dulwich. Zpravodajci měli zpočátku k dispozici pouze jeden zapůjčený vysílač, který svým výkonem 40 W nemohl stačit k udržování kvalitního spojení s protektorátem. Po složitém předávání depeší prostřednictvím kurýrů se 7. listopadu 1939 podařilo poprvé navázat přímé rádiové spojení mezi domácím odbojem a Londýnem. Vzhledem k rostoucímu rádiovému provozu se VRÚ přestěhovala do vily Funny Neuk na návrší Duke Hill u Woldinghamu asi 50 km jižně od Londýna. Svou činnost zde zahájila v květnu 1940. Její technické zázemí se neustále zlepšovalo. V září 1942 se přestěhovala do nového sídla v Hockliffe u Bedfordu, kde okamžitě zahájila práci. Nové stanoviště disponovalo dvanácti dokonalými anténními systémy. Šest pracovišť radiotelegrafistů bylo umístěno v samostatné budově, tři 250W vysílače se klíčovaly dálkově linkami. Z tohoto místa probíhala rádiová korespondence až do konce války. Za dobu své existence VRÚ  přijala více než 50 000 a odeslala téměř 30 000 depeší.

Právě v Hockliffe zkonstruoval jeden z nejvýznamnějších pracovníků VRÚ, technik rotmistr Antonín Šimandl, pro potřeby československých paravýsadků vysílače pojmenované po svém tvůrci „Šimandl“ a přijímače „Marjánka“. Přijímač ze sbírky VHÚ byl v průběhu války používán československou vojenskou misí v Teheránu pro spojení s Ministerstvem národní obrany v Londýně.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha