Československý odznak polní pozorovatel – letec (1923-1953)
V roce 1923, tedy pět let po vzniku československého Leteckého sboru, se letci konečně dočkali vlastních rozlišovacích odznaků. První objednávka 220 odznaků pilotů a 130 odznaků pozorovatelů byla realizována 10. srpna 1923. Odznaky pilota a pozorovatele byly tvarově stejné, avšak zatímco odznak pilota měl zlacená křídla, odznak pozorovatele měl místo toho zlacený obvodový lipový věnec. Odznaky zhotovovala Státní mincovna v Kremnici a pražské firmy Heinrich Grünfeld a Provazník a spol., což je případ prezentovaného exempláře. Ten představuje odznak polního letce-pozorovatele, zavedený na základě vnitřního věstníku MNO č. 54, článku 474 dne 27. 10. 1923. V průběhu druhé světové války tento odznak získávali navigátoři, radiotelegrafisté a radaroví operátoři, kombinovaní případně s funkcí palubního střelce. Během války zhotovovala československé letecké odznaky pařížská pobočka pražské firmy Pištora v roce 1940 a posléze v Londýně firma Spink & Son. Odznak se dále užíval i po válce, avšak na základě úpravy z roku 1948 byli pozorovatelé již nazýváni jako navigátoři. Odznak byl nošen až do roku 1953, kdy byl nahrazen upravenou variantou, a oficiálně byl zrušen 6. května 1954.
Popis:
Stříbrný odznak o výšce 49 mm, šířce 41 mm a šířce v rozpětí křídel 63 mm. Odznak tvoří okrouhlý věnec ze stylizovaných lipových listů, překrytý v horní části rozepjatými křídly. Napříč věncem položen hrotem dolů meč, překrytý na čepeli pod jílcem malým státním znakem Československé republiky. Věnec zlacený, zlacení částečně setřeno. Revers hladký, se třemi úchyty, v horní části signovaný značkou firmy Provazník a spol. PrahaVII
Odznak byl do sbírky Vojenského historického ústavu získán převodem od Okresního národního výboru Prahy 1 v roce 1976.