Československý patnáctinásobný telefonní přepojovač vz. 23

Základním problémem, před kterým stálo telegrafní vojsko od samého vzniku, byl akutní nedostatek spojovacího materiálu. Kromě spojovacích prostředků zanechaných na území nově vzniklé Československé republiky bývalou rakousko-uherskou armádou, tak tvořil základ počátečního vybavení telegrafního vojska především materiál z původní výbavy československých legií. Určitým přelomem ve vývoji telegrafního vojska se stal rok 1923. Připravované první velké manévry československé branné moci si vyžádaly nutnost jeho urychlené výstavby. Současně probíhalo i dovybavování nedostatkovým spojovacím materiálem. Telegrafní dílny začaly v tomto roce branné moci dodávat nejen nový model telefonního přístroje vz. 23 a první československou vojenskou rádiovou stanici vz. 23, ale i osminásobné a patnáctinásobné telefonní přepojovače sloužící ke spojování telefonních stanic různých vojenských formací. Všechna uvedená technika byla s úspěchem poprvé vyzkoušena v témže roce na manévrech u Poličky.
Oproti starším přístrojům se patnáctinásobný telefonní přepojovač vyznačoval malými rozměry a hmotností, jednoduchostí, snadnou přenosností a obsluhou. Přístroj byl uložen v dubové leštěné skříňce opatřené odklápěcím víkem. Na přední straně skřínky bylo patnáct základních desek potřebných ke spojování a sklápěcí rám pro spojovací šňůry. Podstavec tvořilo přední víko přístroje a jako manipulační telefon byl používal polní telefonní přístroj vz. 23, který ale byl na přepojovači zcela nezávislý.

Přepojovač byl do sbírek Vojenského historického ústavu získán v roce 1991 převodem z Národního technického muzea.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha