Československý vysílač RV3 rádiové stanice vz. 29

V říjnu 1926 se uskutečnilo přestěhování Vojenských telegrafních dílen do nových budov ve Kbelích. Díky tomu se mohla výroba konečně rozjet naplno. Základ Vojenských telegrafních dílen tvořilo laboratorní oddělení, které studovalo a navrhovalo nové vzory přístrojů nebo zlepšení dosud užívaných přístrojů a provádělo veškerá měření spojená se studiem problémů spojovací služby. Dílny samotné měly svoji dílenskou a konstrukční kancelář a dále dílnu telegrafní, telefonní, radiotelegrafní, zámečnickou a kovářskou, stejně jako dílnu na slévání kovů, truhlárnu a strojovnu.
Posledním typem vyvinutým v dvacátých letech se stala radiotelegrafní stanice vz. 29. Sestávala z přijímače RP16 a vysílače RV3. Vysílač měl tři podrozsahy I. 280 – 540 m, II. 500 – 800 m, III. 700 – 1250 m. Osazen byl elektronkami LV3. Existovala pozemní, automobilní i letecké verze.
Stanice, vyráběná ve třech výrobních sériích, tvořila mimo jiné i výbavu Ústředen stálých radiotelegrafních stanic v Praze, Bratislavě a Košicích. V době zářijové mobilizace roku 1938 představoval jediný terénní radiovůz ve výzbroji naší armády typ Praga RVR vybavený právě rádiovými stanicemi vz. 29.

Vysílač RV3 ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha je pátým kusem výrobní série I. Jako takový zůstal v laboratorním oddělení Vojenských telegrafních dílen a byl používán na prototypové úpravy následujících sérií. Do sbírek VHÚ byl získán v roce 1991 převodem z Národního technického muzea.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha