Českoslovenští vojáci při výcviku v Buzuluku

Dvojice snímků z roku 1942 zachycuje československé vojáky při výcviku v Buzuluku.

 

Čechoslováci, kteří se po vypuknutí druhé světové války dostali na sovětské území, se ocitli v nezáviděníhodné situaci – podezírání, internace, gulag. Teprve přepadení SSSR nacistickým Německem jim otevřelo cestu k tomu, aby se mohli zapojit do úsilí o osvobození jejich vlasti. Za místo, kde měla vzniknout československá jednotka, bylo vybráno město Buzuluk, ležící zhruba ve třetině cesty mezi Kujbyševem (Samarou) a pohořím Ural.

Od počátku roku 1942 přijížděli do Buzuluku zájemci o vstup do čs. jednotky – muži, ženy, celé rodiny, mnohdy v zoufalém zdravotním stavu. Složení jednotky bylo pestré i jinak – významný (a v čase proměnlivý) byl podíl Rusínů i Židů, jejichž mateřským jazykem byla leckdy němčina. V polovině července byl zformován 1. československý samostatný polní prapor, tisícovka jeho vojáků dostala britské uniformy, ale zprvu pouze padesát pušek. Adekvátní výzbroj čs. vojáci obdrželi až na podzim a do té doby používali dřevěné atrapy, čímž se stali zdrojem pobavení pro místní děti.

Velitelem praporu se stal Ludvík Svoboda, jeho zástupcem byl Bohumír Lomský (původním příjmením Lenc, v letech 1956–1968 ministr národní obrany). Svoboda již v srpnu 1942 požádal o vyslání praporu na frontu, následující měsíce však byly stráveny dalším výcvikem. Teprve 27. ledna 1943 prapor obdržel z rukou velitele čs. vojenské mise v SSSR Heliodora Píky svůj bojový prapor a o tři dny později odjel železnicí na frontu.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha