CHOC, Pavel. Boje o Prahu za feudalismu.

 

 

Hlavní město Praha zaujímalo už od raného středověku ústřední úlohu v našich dějinách. Jeho dodnes trvající role jakožto politického, správního a duchovního centra českých zemí je v mnoha ohledech unikátní. Není proto divu, že když významný historik 19. století Václav Vladivoj Tomek sepisoval svůj Dějepis města Prahy, vytvořil vlastně výklad českých dějin do roku 1648. Podobně přistupoval v 50. letech 20. století ke své práci vojenský historik Pavel Choc (1908–1981), který své zpracování starších českých vojenských dějin sice omezil místně na Prahu a její nejbližší okolí, ale de facto byl často nucen zpracovávat a popisovat vývoj událostí a vojenství v celém Českém království, potažmo zemích České koruny.

Prezentovaná kniha Boje o Prahu za feudalismu vychází z habilitační práce dr. Choce, která se pro tehdy již padesátiletého historika a bývalého účastníka partyzánského odboje v letech 1944‒1945 stala jakousi vstupní prací pro přechod do Vojenského historického ústavu. Jejím tématem jsou vojenské dějiny Prahy od počátků města v 9. století až do roku 1547.

V úvodních kapitolách se autor zabývá přírodními podmínkami Prahy, dějinami vzniku města a jeho různých druhů opevnění. Pozornost věnuje například původnímu hradišti na západním břehu Vltavy, výstavbě a přestavbám opevnění Pražského hradu a Vyšehradu, prvním kamenným hradbám města z roku 1235 a mohutné přestavbě hradeb v polovině 14. století, kterou Karel IV. zahájil v souvislosti s výstavbou Nového Města. Pro období 15. a 16. století jsou pak důležité doplňky opevnění, které umožňovaly efektivnější nasazení palných zbraní. Autor nevynechává ani pro kteroukoli pevnost esenciálně důležitou problematiku zásobování pitnou vodou.

Následující kapitoly se věnují bojům o Prahu v jednotlivých vymezených historických obdobích. Pavel Choc zde přináší dosud nejpodrobnější informace o vojenských operacích, které ve středověku probíhaly v Praze nebo v jejím okolí. Autor v knize věnuje prostor i keltskému a germánskému osídlení české kotliny a bojům slovanského kmenového svazu pod vedením franského kupce Sáma proti Avarům a Frankům (bitva u Wogastisburgu). Samotné boje o Prahu pak přicházejí až s obranou prvního českého historicky doloženého knížete Bořivoje proti franskému vojsku, které roku 872 táhlo přes střed Čech proti Velkomoravské říši ovládané Svatoplukem.

Chocův výklad končí stavovským odbojem proti králi Ferdinandovi I. Habsburskému, který považuje za poslední „feudální“ střetnutí, ve kterém hrálo město Praha důležitou roli. Vpád pasovských vojsk roku 1611 a počátek třicetileté války stojí již mimo autorův záběr kvůli postupnému vzniku profesionálních stálých armád a výraznému ústupu role zemské hotovosti.

Kniha je vázaná v pevné vazbě a má 497 stran. Obsahuje poznámkový aparát a jmenný, místní a dokonce i věcný rejstřík. Výklad doplňuje 35 schémat a diagramů, většinou taktických nákresů a mapek. Na konci knihy je přiložena také obrazová příloha se 44 fotografiemi.

Vzhledem k době vzniku knihy je nutným východiskem publikace marxistický výklad dějin. V tomto ohledu jsou mnohé Chocovy interpretace dnes už překonané, například pokud jde o problematický důraz na důležitost úlohy nejširšího „lidu“ ve vojenství, nebo o výklad různých vojenských událostí v kontextu třídního boje. Několik autorových závěrů také později doplnil nebo opravil archeologický výzkum Prahy. Chocova práce je však na mnoha místech průkopnická a výjimečně podrobná, a tak zůstává velkým přínosem pro všechny zájemce o české středověké vojenské dějiny.

Citace:

CHOC, Pavel. Boje o Prahu za feudalismu. Praha: Naše vojsko, 1957.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha