Čs. lehký kulomet ZB vz. 27

 

Výnosem MNO z 19. ledna 1925 zavedla čs. armáda do výzbroje kulomet Praga vz. 24, jehož výrobu převzala od Zbrojovky Praga na základě smlouvy z 30. března 1925 Československá zbrojovka, a. s., Brno. Konstrukce Václava Holka (24. 9. 1886 – 13. 12. 1954) završila jednu etapu vývoje automatické zbraně domácího původu, a v době, kdy konstruktér přešel do služeb brněnské zbrojovky, ještě netušil, že jeho kulomety se značkou ZB se za několik let stanou ve zbrojním světě uznávaným pojmem.

Holkova konstrukce vzduchem chlazeného kulometu s rychle výměnnou hlavní a vertikálně uloženým zásobníkem měla uzamčený závěr, ovládaný odběrem tlaku plynů na píst. Na rozdíl od jiných konstrukcí s tímto systémem nebyla hlaveň v místě odběru plynů navrtána, nýbrž před ústím vývrtu se nacházela rozšířená komora s kanálkem, přepouštějícím plyny do plynové trubice a na čelo pístu. Vertikální uložení zásobníku si vyžádalo zcela jiný přístup ke konstrukci mířidel. Excentricky uložená muška byla umístěna na expanzním pouzdře u ústí hlavně, hledí tvořilo rameno, jehož výšku mohl střelec nastavovat pomocí otočného bubínku s číselnou stupnicí po stovkách metrů. Zdvih ramene hledí zajišťovala otočná vačka, uložená na základně. Uzamčení závěru zajišťoval vertikálně sklopný závorník, jehož zadní část se opírala o plochu uzamykací vložky, uložené v horní části pouzdra závěru v prostoru za zásobníkovou šachtou. Originální spoušťový mechanismus umožňoval pomocí přeřazovače nastavit oba základní režimy střelby. Mezi oběma krajními polohami ramene přeřazovače se nacházela pojistná poloha. Vratný mechanismus tvořila vodicí tyčinka, odpružená vratnou pružinou, uloženou v pažbě. Absorbaci doběhové energie závěru zajišťoval pružinový nárazník. Kromě toho měla zbraň botku pažby odpruženou dvěma šroubovými pružinami, což také významně přispívalo k lepšímu ovládání zbraně. V horní části botky byla otočně připevněna ramenní opěrka, jež zlepšovala stabilní založení pažby do ramene střelce.

V listopadu 1925 dostala brněnská zbrojovka od MNO objednávku na prvních 4000 kulometů, jež byly v průběhu následujícího roku přeznačeny na ZB vz. 26. Prvních dva tisíce kusů dodala továrna armádě až na sklonku roku 1927. Přestože měla zbrojovka pevnou objednávku od MNO, první partie nových kulometů mířily především na export, například do Litvy.

V roce 1928 vylepšil Václav Holek zdařilou zbraň dvěma prvky. První z nich představoval otočný regulátor odběru plynů, nasazený na hlavni za tlumičem plamene. Měl šest poloh, z nichž pět sloužilo ke změně průtoku plynů, a šestá odběr z hlavně zcela uzavírala. Regulátor tak umožňoval nejen použít zbraň jako opakovací, ale především nastavením velikosti přepouštění vyladit funkci zbraně při použití střeliva rozdílných parametrů a v různých klimatických podmínkách. Druhou novinkou byla tzv. třetí nožka, vsazená horním koncem do dutiny v pažbě, dolní částí spojená s kruhovým segmentem, tvořícím přídavné rozsevné zařízení, jež střelci umožňovalo vymezit palební rozsev a v případě potřeby přesněji nastavit náměr a odměr.

Modifikovaná zbraň dostala označení ZB vz. 27 a během prvních zkoušek z ní bylo v polovině května 1928 vystřeleno 10 000 ran. První zemí, kde nový model zbrojovka předváděla, bylo Portugalsko. Zástupci továrny jej nabízeli v řadě zemí, přičemž klíčovým zájemcem se stala Anglie, kam putovaly vzorky v roce 1930. ZB vz. 27 sice ani Angličané neobjednali, avšak stal se výchozí konstrukcí dalšího vývoje, zakončeného proslulým kulometem Bren.

Exemplář získalo muzeum v roce 1956 převodem z Konstrukty Brno, n. p.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka:  1162 mm

Délka hlavně: 602 mm

Délka záměrné: 567 mm

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 9280 g

Teoretická kadence: 600 ran/min.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha