Čs. samopal ČZ 247

Ačkoliv čs. armáda zavedla v červnu 1938 do výzbroje samopal vz. 38, naši vojáci jej v důsledku politických událostí do rukou nikdy nedostali. Ani dva další sériově vyráběné samopaly nebyly paradoxně určeny pro výzbroj naší armády. Samopal ZK 383 se za války vyráběl pro Královskou bulharskou armádu a poválečný typ ČZ 247, který soutěž samopalů odsunula na vedlejší kolej, se do sériové výroby dostal, ale na základě egyptské objednávky.
Konstruktérem zbraně byli František Myška (1899-1983) a Jaroslav Holeček (1923−1997) z České zbrojovky, n. p., Strakonice. Zbraň měla nejen protiodrazovou pojistku, která zabraňovala neúmyslnému výstřelu vlivem otřesu zbraně, ale také možnost natočení zásobníkové šachty z vertikální do horizontální polohy, a to i během střelby. Výhodou této koncepce bylo, že v případě potřeby mohl zásobník tvořit přirozenou oporu zbraně nebo mohl být vytočen doleva a tím se zvýšilo krytí střelce v rovinném terénu. Sériovou výrobu zahájil tehdejší pobočný závod České zbrojovky v Uherském Brodě v květnu 1948 na základě objednávky egyptské vlády na 7250 kusů, avšak v z politických důvodů export realizován nebyl. Továrna přesto do konce roku 1949 vyrobila 10 815 kusů, jež se později dostaly dílem do výzbroje Lidových milicí a částečně šly koncem šedesátých let 20. století na export.

Exemplář s výrobním číslem 593 získal Vojenský historický ústav v roce 1994 převodem z podniku Prototypa. a. s. v Brně.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha