Čs. signální pistole vzor 30 – úprava na jateční pistoli

 

Československá armáda zavedla v listopadu 1931 do výzbroje signální pistoli vzor 30 v ráži 26,5 mm, vyvinutou konstruktérem Františkem Myškou (1899–1983)  a následně vyráběnou v České zbrojovce ve Strakonicích.  Nová signální pistole pro pozemní armádu měla stejně jako letecký vzor 28 záklopkový závěr s vnějším kohoutem, avšak na rozdíl od předchozí konstrukce ji bylo možné rozložit na jednotlivé součásti bez použití nástrojů.

Spoušťový a bicí mechanismus chránila odklopná bočnice, zajištěná dvouramenným kolíkem. Vytahovač nábojnic plnil zároveň funkci aretace hlavně a při stlačení vytahovače bylo možné hlaveň vyšroubovat z těla pistole. Práce na konstrukci zahájil František Myška v polovině roku 1929 a v říjnu dostala továrna objednávku na 20 zkušebních raketových pistolí v ceně 14 000 Kč, jež předložila Vojenskému technickému ústavu (VTÚ) ke zkouškám v únoru 1930. Po úspěšně absolvovaných zkouškách a odstranění dílčích nedostatků obdržela zbrojovka na podzim roku 1931 první objednávku na 10 000 signálních pistolí.

První objednávku vyřídila továrna do března 1933, přičemž v prosinci vykazovala 10 700 pistolí vz. 30, dodaných MNO. Potřeby čs. branné moci limitovaly, stejně jako v jiných případech, rozpočtové důvody, takže teprve v červenci 1936 si armáda objednala dalších 3024 kusů.

Zcela neznámou, byť sériově nevyráběnou, variantu signální pistole vz. 30 představuje její jateční provedení. Počátkem roku 1935 adaptovala Česká zbrojovka, zřejmě z podnětu Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) v Praze sériovou pistoli pro účely porážky jatečního dobytka.  Podle dostupných informací se vývojem jateční pistole zabýval konstruktér Adolf Sýkora, jenž se jinak převážně věnoval vývoji leteckého kulometu vzor 30 a jeho příslušenství.  První vzorek měl prodlouženou hlaveň, jež sloužila k vedení trnu, vybíhajícího z kruhové základny hlavně. Potřebnou energii udělovaly trnu prachové plyny, vzniklé hořením 9mm nábojky (později označované jako 9 x 27 mm Tempo), používané k průmyslově vyráběným jatečním přístrojům.  Kromě továrních zkoušek s prorážením prkének ze smrkového dřeva došlo také na praktické vyzkoušení při porážení zvířat na pražských jatkách. Mezi tehdy nejrozšířenější jateční přístroje patřily výrobky firmy Karl Schermer, jež příliš nevyhovovaly především z toho důvodu, že vystřelený trn zůstával v hlavě zvířete, často pouze omráčeného, takže je museli zaměstnanci jatek nezřídka dobíjet jiným způsobem.

Srovnávací zkoušky ukázaly, že jateční pistole České zbrojovky na rozdíl od výrobku firmy Schermer usmrtila zvíře ve všech případech, z hlediska manipulace při střelbě a nabíjení se ukázala rovněž jako pohodlnější, než německý výrobek. Se vzorkovou pistolí provedl VTLÚ ještě řadu zkoušek, jež skončily roztržením hlavně při pokusu o zvýšení účinku trnu ucpáním díry v ose pístu.

Na poradě VTLÚ, konané 28. února 1935 vrátil kpt. Zeman Adolfu Sýkorovi roztržený vzorek jateční pistole, přičemž navrhl řadu dalších úprav stávající konstrukce. Kromě úprav pístu a prodloužení hlavně požadoval jiné řešení odvádění plynů z hlavně, resp. plynového válce. Kruhovou dosedací plochu na čele hlavně navrhl změnit na trojúhelníkový tvar se stranou v délce 80 mm a zaoblenými rohy, její povrch opatřit hrubým vroubkováním, aby se zmírnila možnost sklouznutí pistole z hlavy poráženého zvířete. Optimální se mu také jevil sklon dosedací plochy pod úhlem 10 stupňů od roviny kolmé k ose hlavně. Požadoval také zaručenou průbojnost tří 12 mm silných smrkových prkének, položených na sobě.

Specifikaci požadavků zakončil kpt. Zeman objednáním dvou vzorků upravených pistolí s co nejkratší dodací lhůtou.

Česká zbrojovka nepochybně zmíněné vzorky vyrobila, avšak sériové výrobě jatečních pistolí ve Strakonicích nikdy nedošlo.  Celou epizodní záležitost tak připomíná jediný dochovaný vzorek s konstrukčními prvky, odpovídajícími požadavkům VTLÚ. Exemplář má obvyklé značení, nese číslo 10 379 a prodloužená hlaveň je v přední části opatřena vroubením, na pravé straně blíže rukojeti jsou vyvrtány tři odfukové otvory, snižující tlak v plynovém válci.

Exemplář získalo muzeum v roce 1981 převodem z VÚ 1337 v Babicích u Říčan.

Ráž: 9 mm Tempo

Celková délka: 373 mm

Výška:  148 mm

Šířka: 71 mm

Hmotnost: 2098 g

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha