Cvičný proudový letoun L-39 Albatros

Dvojice snímků dokumentuje úspěšný československý cvičný proudový letoun L-39 Albatros. Na snímku ze sedmdesátých let je zachyceno přistání tohoto stroje na dálnici. Druhý snímek z let devadesátých zachycuje cvičný let verze L-39ZA.

 

L-39 představuje nejrozšířenější cvičný proudový letoun na světě. Navazuje na typ L-29; rámcová představa o náhradě „Delfínu“ krystalizovala od roku 1963, předběžné požadavky na nový typ byly vydány následujícího roku. Tým pod vedením Ing. Jana Vlčka a Ing. Karla Dlouhého spolupracoval s odborníky z moskevského institutu CAGI a bylo rozhodnuto, že stroj ponese sovětský motor AI-25. Prototyp poprvé vzlétl 4. listopadu 1968 a sériová výroba byla firmou Aero zahájena roku 1971. L-39 Albatros může letět v závislosti na verzi maximální rychlostí 630 až 750 km/h; jeho dostup je až 11 500 m. Letoun může využívat i nezpevněné plochy. Z logiky věci se jedná o letoun dvoumístný. L-39 však neslouží pouze k výcviku pilotáže, ale i bojové činnosti. Verze L-39ZA se zesíleným křídlem může nést čtyři závěsníky o nosnosti 500 kg (vnitřní) a 250 kg (vnější) a navíc nese dvouhlavňový rychlopalný kanón ráže 23 mm.

Do současnosti bylo vyrobeno takřka 3000 strojů L-39 Albatros v mnoha verzích. Tyto letouny se uplatnily v letectvu celé řady zemí, nejenom ve státech sovětského bloku, ale i například na Blízkém východě, v Etiopii nebo Nigérii. Vzhledem ke svému rozšíření se letouny L-39 ocitl i ve výzbroji leteckých sil mezinárodně neuznaných státních útvarů, například Čečenska. Stovky letadel se dostaly do rukou soukromým zájemcům, slouží například k letecké akrobacii, ale letoun L-39 i v současnosti využívají k výcviku letectva mnoha zemí. Vývoj tohoto letounu koneckonců zdaleka nebyl ukončen – nejnověji byla představena verze L-39NG („new generation“), jež poprvé vzlétla 14. září 2015.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha