Der Schützengraben: Sappen- und Minenkrieg, oder Neuere Geschütz-Beschreibung

 

V 16. století začalo v Evropě docházet k významným změnám ve vojenství, které ve svém důsledku neovlivnily pouze způsob vedení válek, ale také celou tehdejší společnost. S konceptem tzv. raně novověké revoluce ve vojenství přišel jako první Michael Roberts roku 1955, na kterého později navázala řada dalších historiků. Ti podrobili jeho teze důkladnému přezkoumání, kdy někteří vojenskou revoluci hledali v jiném období, jiní kladli důraz na odlišné aspekty vojenského vývoje a další prohlásili, že žádná taková revoluce ve skutečnosti neproběhla. Historikové na případnou raně novověkou revoluci ve vojenství dodnes nechovají jednotný názor, přesto se shodují, že v průběhu 16. a 17. století evropské vojenství výraznější změny zaznamenalo. Mezi ně bezesporu patřil rozvoj dělostřelectva a s ním souvisejícího pevnostního stavitelství.

Už na konci 15. století boje v severní Itálii prokázaly, že stále modernějšímu dělostřelectvu stará opevnění neodolají. Bylo tedy třeba přijít s novým fortifikačním systémem, kterým se zanedlouho staly bastionové pevnosti. Původní staroitalská škola bastionového pevnostního stavitelství se postupně rozvíjela a navazovaly na ni mladší národní školy. Stejně tak i děla a jejich obsluha procházely nutnou modernizací, protože obléhání pevností patřilo mezi zásadní způsoby vedení válek. Z mnoha nových publikací pevnostního stavitelství, které vznikaly ve větší míře od konce 16. století, stojí za zmínku především Les Nouvelles Inventions de Fortifier Les Places od Honorata Meyniera vydaná roku 1626, a poté také právě představovaná kniha.

Publikace Artilleriae Recentior Praxis byla vydána roku 1683, tedy v době známého obléhání Vídně tureckými vojsky. Tehdejší vítězství křesťanských armád předznamenalo konec turecké expanze do střední Evropy. Na obraně hlavního města Habsburské monarchie se tehdy podílel i Michael Mieth (zemř. 1686), autor představované knihy. Jeho publikace byla vydána ve Frankfurtu roku 1683 a podruhé hned následujícího roku.

Mieth se ve své knize věnoval moderní dělostřelecké praxi ve vztahu k vývoji pevnostního stavitelství, obrany a obléhání pevností. Danému oboru velice dobře rozuměl nejen díky svému zapojení do obrany Vídně roku 1683, ale obecně proto, že již léta působil v řadách rakouského dělostřelectva. Působení v armádě mu bylo nakonec také osudné. Roku 1686 totiž zemřel v průběhu obléhání Budy tureckými vojsky. Jeho význam pro rakouské dělostřelectvo ovšem tehdy neskončil, protože jeho vojenské příručky vycházely tiskem ještě v první polovině 18. století.

Představovaný exemplář prošel převazbou a byl zrestaurován roku 1992. Jedná se o knihu foliového formátu o rozměrech 32 x 21 cm, jejíž rozkládací ilustrace dosahují v některých případech velikosti více než trojnásobné oproti standardnímu rozměru listů knihy. Tyto ilustrace zobrazují děla, dělostřelecké příslušenství a ukázky jejich využití. Exemplář patří do souboru knih, které byly ve 30. letech 20. století získány z martinické knihovny ve Smečně, kdy Knihovna VHÚ Praha zakoupila do svých sbírek některé tamní svazky. Další exempláře z této rozptýlené zámecké knihovny jsou dnes uloženy v Národní knihovně, Knihovně Národního muzea, Strahovské knihovně, ovšem i v řadě menších institucí, jakými jsou České muzeum stříbra v Kutné Hoře nebo třeba zámecká knihovna Mladá Vožice.

Citace:

Michael MIETH, Artilleriae recentior praxis, oder Neuere GeschützBeschreibung. Frankfurt: Johann Christoph Miethern, 1683. [8], 92, [4], 82, [6], 74, [6], 62, [2] stran: ilustrace; 2°.

Knihu si lze online přečíst zde.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha