DOSTÁL, Emil. Pochodová tiskárna informačně osvětového odboru na Rusi: vznik tiskárny legií, působnost a odbojový význam

 

Jedním ze synonym anabáze čsl. legií v Rusku je bezesporu železnice, či přesněji, železniční vagón. Především v tomto období transsibiřské odyssey se stala železnice čs. vojskům v Rusku mobilním zázemím s takřka kompletním vybavením. Jedna ze součástí však svou neobvyklostí v mobilní formě vyniká, sice mobilní tiskárna, která postupně své portfolio rozšířila v omezené míře i o nakladatelskou funkci.

Tiskárna byla založena v souvislosti s vydáváním novin Československý denník, jehož první číslo vyšlo v Kyjevě 14. ledna 1918. Vydavatelem deníku byl nejprve Propagační odbor odbočky Československé národní rady, od roku 1919 pak Informačně-osvětový odbor československého vojska na Rusi, spadající pod tehdejší Zatimní odbor ministerstva vojenství na Rusi. Samotné založení deníku se ukázalo být snazším úkonem než založení a patřičné vybavení samotné tiskárny. Primárním problémem se ukázala být akvizice písmového materiálu pro českou sazbu, neboť dle slov autorových byly „ruské písmolijny, jichž – mimochodem řečeno – pro takovou zemi bez hranic, jakou je Rusko, byl malý počet, byly zaměstnány válečnými dodávkami“. Chybějící typy nakonec darem dodala periodika Čechoslovák a Slovenské hlasy. Písmová výbava se postupem času rozrostla na různé národní mutace písem garamond, grotesk a několika druhů antikvy.

Skutečnost, že tiskárna trávila převážnou část své existence na železnici, se podepsala i na logistické stránce jejího fungování. Sazárna byla naměstnána do upraveného vagónu 3. třídy, který současně sloužil i jako ubytování pro personál, takže došlo k několika případům otravy olovem, které tvoří primární složku liteřiny, tedy materiálu, z něhož jsou odlévány typy. Stav železničních komunikací také nárazy komplikoval práci sazečů a tiskárny, kdy dle slov autora „nejezdilo se již podle předpisů a nárazy vozů byly tak silné, že litery vyskakovaly z přihrádek (…) Bostonka přes noc do rána octla se v protějším koutě vozu“ (Bostonka je druh tiskařského lisu pro menší formáty, primárně litinový, jehož váha často přesahovala 200 kg). K tiskárně, sazárně a nakladatelské redakci přibyla i litografická, rytecká a knihvazačská dílna. Vydávání Československého denníku bylo ukončeno 18. července 1920 ve Vladivostoku číslem Na rozloučenou, tiskárna však v rámci možností pokračovala v činnosti i na lodi President Grant, kdy vydávala časopis Na vodě. Unikátní skutečností je, že v případě Československého denníku šlo o periodikum vydávané každý kalendářní měsíc v jiném místě a také o jedno z mála kontinuálních periodik vydávaných na území občanskou válkou zmítaného Ruska, které nepodléhalo cenzuře. Pozoruhodné jsou také objemy nákladů: Československého denníku bylo celkově vydáno přes 4.500.000 výtisků, dále z tiskárny vyšlo přes půl milionu telegramů a přes 4 miliony map, plakátů a tiskopisů. V obdobných mezích se pohybují také další drobné a akcidenční tisky, především pohlednice. Minoritní složku tvoří komemorační a monografická literatura.

Kniha Emila Dostála, vydaná v roce 1924 nákladem spolku Typografia, přináší sice stručný, ale ucelený přehled činnosti pochodové tiskárny. Text brožované knihy osmerkového formátu je rozšířen řadou příloh, informujících čtenáře o objemech nákladů, trase, po níž se tiskárna ubírala, a například také o podobě sazečských kas. Text samotný je doplněn o cyklus iniciál s vegetabilním motivem, tedy prvkem typickým spíše pro nákladnější díla legionářské literatury. Jak tématem, tak množstvím informací příznačně naměstnaných do útlého titulu o stěží čtyřiceti stranách se jedná o nadmíru zajímavou součást Knihovny VHÚ.

Citace:

DOSTÁL, Emil. Pochodová tiskárna informačně osvětového odboru na Rusi: vznik tiskárny legií, působnost a odbojový význam. Praha: Typografia, 1927.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha