Film „Lesy našich výcvikových prostorů“

Československá armáda využívala po druhé světové válce šestnáct vojenských výcvikových táborů (od roku 1952 označovány jako vojenské výcvikové prostory, VVP). Na tato různě velká území ztratila přístup veřejnost a mohl tam být prováděn výcvik jednotek v bojových podmínkách. Vojáci se ovšem k přírodě, a někdy rovněž i k pozůstatkům lidského osídlení, nechovali zpravidla příliš šetrně. Požadavky bojového výcviku i svévole řady příslušníků armády vedla k poškozování životního prostředí ve VVP. Krátký dokumentární film „Lesy našich výcvikových prostorů“ (pracovní název „Šetřte naše lesy“) tak z části mírně apeloval na vojáky, jejichž pobyt v prostorech míval devastační následky, z části propagoval mnohostrannou péči, kterou armáda věnovala odstraňování poškozených úseků a obnově lesních porostů novou výsadbou. Film tak sice naťukával problém chování armády k přírodě, nacházel však relativně jednoduché řešení, a mohl tak skončit „happy endem“. V souladu s režisérským naturelem Františka Vláčila film věnoval pozornost obrazové stránce a rovněž vysoké jazykové i interpretační úrovni komentáře namluveného hercem Václavem Voskou. Kromě tanků T-34/85 je ve filmu krátce zachycen také stíhač tanků Jagdpanzer 38(t) „Hetzer“, který se v Československé armádě po druhé světové válce používal pod označením ST-I.

Kopie filmu byla získána v roce 2008 převodem.


„Lesy našich výcvikových prostorů“: Československý armádní film; 1956; komentář namluvil: Václav Voska; hudba: Jiří Šust; kamera: Josef Vaniš; scénář a režie: František Vláčil; technické údaje k filmové kopii: 35 mm, barevná, zvuková, cca 250 metrů (9 minut)

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha