Film „Poslední a první“

 

Základní vojenská služba ve svých nejrůznějších aspektech byla vděčným námětem vojenských filmařů. Reportážní film „Poslední a první“ zachycoval jeden den v životě vojáka základní služby: pro některé první a pro jiné poslední ve vojenské uniformě. Bez jediného slova komentáře se režisér soustředil především na sledování mechanismu přerodu mladého muže, který je náhle vytržen ze svého dosavadního sociálního prostředí a návyků, a během několika hodin se stává součástí dosud neznámého armádního organismu. Formálně se film snažil osvobodit od očividných režijních zásahů typických pro koncipované dokumentární filmy a usiloval o zachycení co největší porce syrové skutečnosti. Povolanci se tak nehlásí s předpisovým hrdým úsměvem ke splnění nejčestnější občanské povinnosti, ale jsou rozechvělí, vystrašení či zkroušení, kasárenské prostředí působí neútulně a celý proces přijímání nováčků poněkud ponuře, i když na druhou stranu není nouze o směšné výjevy. Režisér Petr Ruttner (*1942) absolvoval u armádního filmu základní vojenskou službu a mohl zde natočit několik zajímavých dokumentárních snímků. Na filmu „Poslední a první“ spolupracovaly další významné osobnosti československého filmu, kameraman Andrej Barla (*1940) a hudební skladatel Josef Ceremuga (1930–2005).

Výrobce: Studio ČAF, 1967

Tvůrci: hudba Josef Ceremuga, kamera Andrej Barla a Petr Polák, námět, scénář a režie Petr Ruttner

Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, duplikační kopie, zvuková, černobílá, 529 metrů (19 minut)

Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha