V interpretaci poslání Gottwalda na zemi se komunistická propaganda, jinak ateistická a proticírkevní, opřela o řadu ideových výpůjček z křesťanství. Gottwald byl uctíván jako světodějný spasitel, kteréhož smrt sice zdrtila „pokrokové“ lidi na celém světě, ale jehož odkaz zůstává nesmrtelným dědictvím v srdci každého z nich. Ačkoliv film zmiňoval Gottwalda jako „jiného“ prezidenta, který Pražskému hradu vrátil „ztracenou čest a slávu“, inspiroval se jeho pohřeb zvyklostmi pohřbů předchozích československých prezidentů, aby tak i za pomocí symbolů spojených s pohřby T. G. Masaryka a Edvarda Beneše byla historicky legitimizována Gottwaldova úloha v tomto úřadu.
Básnicky laděný komentář oplakávající Gottwaldovu smrt napsal tehdejší režimní autor Pavel Kohout, namluvil ho herec Karel Beníško. Na natáčení náročného dokumentárního filmu se podílelo několik desítek kameramanů a režisérů, kteří materiál pro film získávali nejen v Praze, kde se konal pohřeb, ale po celém Československu i v zahraničí.
„Rozloučení s Klementem Gottwaldem“: Československý armádní film a Studio zpravodajských filmů; 1953; komentář: Pavel Kohout; režie: Ivo Toman; technické údaje k filmové kopii: 35 mm, barevná, zvuková, 1 441 metrů (51 minut)