Film „Skleněná oblaka“

„Skleněná oblaka“ jsou posledním a nejdůležitějším filmem, který František Vláčil (1924–1999) během svého působení v armádním filmovém studiu natočil (1951–1957). Po velkém množství instrukčních a dokumentárních filmů a umělecké spolupráci na hraném filmu „Tanková brigáda“ (1955) dostal příležitost realizovat krátký hraný film. „Skleněná oblaka“ vyprávějí téměř beze slov symbolický příběh o věčné lidské touze létat. Na krátkém prostoru zhruba dvaceti minut dokázal Vláčil na příkladu tří generací mužů postihnout vztah člověka k létání oscilující mezi fascinací, touhou a hrdostí na jedné straně a strachem, zklamáním a bolestí na straně druhé. Zatímco dědeček létal na nejstarších strojích, dosáhl úspěchů, ale byl zraněn a nese si doživotní následky, syn létá jako pilot proudových letounů MiG-15 a vnuk František se zatím představou létání nechává jenom okouzlovat. Vláčil dosáhl mimořádného účinku výtvarně náročnou obrazovou výpovědí soustředěnou do kompozičně precizních záběrů. Film byl oceněn na IX. mezinárodním festivalu dokumentárních a krátkých filmů v Benátkách. „Skleněná oblaka“ zřetelně ukázala, že Vláčilova „učednická léta“ v armádním filmu jsou sečtena a že ve světě hraného filmu ho čeká velká budoucnost.

Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána převodem v roce 2008.


„Skleněná oblaka“: Československé armádní filmové studio; 1957; hudba: Miloš Vacek; střih: Jiří Sobotka; zvuk: Karel Cajthaml; kamera: Josef Vaniš; scénář a režie: František Vláčil; technické údaje k filmové kopii: 35 mm, barevná, zvuková, 585 metrů

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha