HOLINKA, Rudolf (ed.). Hrdinové a věštci českého národa.

 

Ačkoliv slovo „věštci“ v názvu publikace může působit zavádějícím dojmem, je zde chápáno spíše ve smyslu vzdělanci či vizionáři. Soubor životopisů vybraných osobností českých dějin představuje celkem 33 medailonků, ve kterých se různí autoři snaží přiblížit život a dílo mužů a žen, kteří významnou měrou zasáhli do historie českého státu. Jedním z nich je také Josefem Kollmannem zpracovaný medailon Jiřího z Poděbrad, který jako jediný český král nepocházel ze suverénního panovnického rodu. Jeho mezinárodně politické postavení bylo ale značně komplikované kvůli jeho původu a tolerantnímu přístupu k utrakvismu. Na sklonku života se pro něj stal zásadním konflikt s Matyášem Korvínem, uherským vladařem, který stejně jako Jiří nepocházel z královského rodu. Vžilo se pro něj označení česko-uherská válka, nebo také druhá husitská válka, a probíhal v letech 1467–1471.

Podle Otakara Frankenbergera, který se této problematice věnoval v knize Husitské válečnictví po Lipanech, kterou jsme představili v jednom z předchozích příspěvků, (http://www.vhu.cz/exhibit/frankenberger-otakar-husitske-valecnictvi-po-lipanech/), se jednalo především o poziční válku o opěrné body, kde se vojska spíš vyhýbala rozhodnému střetu. Dne 20. dubna 1468 vydal papež Pavel II. dvě buly. V jedné uvalil klatbu na každého, kdo by pomáhal nebo se stýkal s českými kacíři, a ve druhé vyhlásil odpustky těm, kdo budou bojovat proti utrakvistům. Křižácké houfce tak začaly nejprve pronikat na Moravu a v roce 1469 se vydalo vojsko Matyáše Korvína i do Čech, kde byl u Vilémova obklíčen a Jiřím z Poděbrad donucen k jednání o míru. Ten byl ale po Matyášově zvolení českou katolickou opozicí v Olomouci za českého „protikrále“ porušen, a tak konflikt trval až do smrti Jiřího z Poděbrad v roce 1471. Jeho nástupce Vladislav II. Jagellonský se tak po svém zvolení a korunovaci ocitl v nelehké pozici a v bojích s Matyášem Korvínem pokračoval až do roku 1479, kdy byl v Olomouci uzavřen mezi oběma stranami mír, kterým si oba ponechali titul českého krále, přičemž faktická vláda byla rozdělena tak, že Vladislav panoval v Čechách a Matyáš na Moravě, ve Slezsku a obou Lužicích.

Sborník Hrdinové a věštci českého národa redigoval Rudolf Holinka (1899–1953), významný český historik, který mezi lety 1946–1953 působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl žákem Josefa Pekaře a odborně se orientoval na dobu předhusitskou, husitskou a na raně středověké křesťanství ve střední Evropě mezi 10. – 11. stoletím. Sám potom přispěl do sborníku medailonky pojednávajícími o životě svatého Vojtěcha, Karla IV., Jana z Jenštejna a Jana Žižky z Trocnova, které odpovídají také jeho badatelskému zaměření. Publikace obsahuje celkem 484 stran, 16 černobílých fotopříloh a vyšla nákladem 5000 výtisků na začátku roku 1948. Původní celoplátěná vazba je nově převázána do pevných desek.

Kniha jistě zaujme čtenáře, kteří se zajímají o významné osobnosti českých dějin i ty, které zajímá historiografický přístup autorů příspěvků v době jejího vydání.

Citace:

Holinka, Rudolf (red.) Hrdinové a věštci českého národa. Přerov: Společenské podniky spol. s. r. o. v Přerově, 1948.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha