Honosný meč, kolem 1590

 

Současně s tím, jak se záštita jezdeckých mečů měnila a rozvíjela, začala se rukojeť krátit, bývala často spirálovitě rýhována a obtáčena splétanými drátky. Takto vznikl klasický renesanční meč, jehož záštita dostala během času nové úponky, připojující se k oblouku, který tvoří přední rameno záštity nebo z tohoto ramene vychází a stáčí se k hlavici rukojeti. Tím vznikl spletitý koš na mečích a kordech, u kterých dosáhl obzvláštního tvarového bohatství a definitivně nahradil ochrannou železnou rukavici. Tuto bohatost a spletitost tvarů můžeme sledovat od poloviny 16. století do poloviny století 17., kdy jezdecké meče dostávaly koše střízlivějších tvarů a u jednotlivých pluků stálých armád se již objevily koše jednotného typu.

Čepel přímá, dvousečná, průřezu nízkého šestiúhelníku, se středovým hrotem. Do poloviny čepele oboustranně provedena výzdoba zlacenou rytinou a cizelovaným ornamentem na zlacené půdě. V jednotlivých polích pod záštitou postupně vyobrazeny akantové rozviliny, fontána, zářící slunce a ruka s mečem. Rukojeť dřevěná, spirálovitě ovinutá stáčeným drátkem ze žlutého kovu. Souprava železná, zlacená. Hlavice kulovitá, zdobena routovitým plastickým řezem a zakončena zploštělými hrozny. Záštita esovitě prohnutá, pomocí spodních a postranních úponků spojena se spodními záštitnými listy, zdobenými prořezávaným ornamentem. Celý jílec nese nestejně zachované stopy zlacení.

Délka 1135 mm, délka čepele 917 mm, šířka čepele 40 mm.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha